[103r]číslo strany rukopisuto nespravedlivé se jim zdáti bude. Protož jdiž, Rafaeli, a učiňtež vedlé vašich žádostí a zviete, žeť jsem spravedlivý a pravý nalezen ve všech řečech mých.“ A když přijide Rafael od Boha zase k súdciem na palác ten překrásný, i povědě súdcem, že se líbí ta výpověd Hospodinu, ale rozumie Pán tomu, že i toho ďáblé držeti nebudú chtieti. I vece jeden z súdcí božích: „Nebudú liť ďáblé držeti chtieti toho, soběť najhóře učinie, nebť Pána našeho neoklamají, ale sami se. A nebudú liť chtieti dobrému a počestnému svému, ano snad jim psota přisúzena, ale nechť jsú v ní, třeba li, věčně.“ I vece Rafael: „Ale však páni, cožť býti móže, dobřeť jest zlé v dobré uvésti a z neřádu řád zjednati. Proto na to račte tak mysliti, abyšte v ničemž pomlúváni nebyli nynie i věčně a ve vší spravedlnosti a pravdě věrně abyšte shledáni byli.“ Tehdy zuostachu na tom všichni, aby vedlé té notule, kterúž Bohu jest okazoval Rafael, výpověd učinili. A popsal to rozumně a každé straně list vypověděný[cw]vypověděný] wӳpowiedienӳ abӳ dal, aby snad v času budúciem strana strany nenapomínala, jenž by výpovědi tak stalo, neb nic. I učini Rafael, kancléř boží, tak, jakož mu poručeno bieše, i popsa výpověd tu velmi řádně, jenž všie radě božie ovšem líbieše se. Tehdy kázachu, aby všichni mlčeli. I stalo se mlčenie veliké ve všem palácu božiem. I zavola Rafael archanjel, kancléř boží, aby Michal přistúpil a slyšal výpověd, a čertóv též zavolal jest. Jenž obojí přistúpichu, ale čerti počechu se veseliti, naději majíce, kterak by se nad Michalem archanjelem mstili, když již zase v nebi budú. I utvrzováchu sobě naň lest, aby ho osočili Bohu a spravili, že co jsú proti němu učinili, to jim vše Michal archanjel kázal jest, a boje sě, aby v tom poznán nebyl a jako od toho číst byl, i pomáhal jich proto i [s]text doplněný editorem svými se všemi vyháněti doluov s nebe. Tehda Rafael zavola přede všemi a řka takto: „Slyšte, obojí páni súdce, teď vás ještě tieži, mocně li přicháziete na ně o to záštie, kteréž nynie jest mezi Bohem všemohúcím s jedné strany s vámi[cx]vámi] ſwami ďábly, druhé slibujete li držeti tu výpověd pod ztracení té pře.“ Tehdy obojí slíbili sú a seznali se, že mocně na ně o to přicházejí. I vece Rafael: „Slyštež výpověd.“ I počal jest čísti hlasem obvýšným, aby volně ode všech mohl slyšán býti, kterážto