mocí pojednú sobě přivedl k miestu. Nebylo by slušnějí i podobnějie, poněvadž nepřietelé jeho jsme, abychom učinili jako nepřietelé, což a jakž najviec zlého muožem? A slíbil bych vám, že bychom spieše s tiem Bohem i s tiem Adamem konec a miesto i poctivý pokoj zjednali a dovedli, nežli takto budeme li jednati. Strach, že se nám to prodlúží a bez konce a tak budem přebývati bez řádu všelikého, hruozu a strach spolu majíce. Ale jáť již mlčeti budu, vy jste opatrnější, jednajte, jakž vám libo jest.“
A když tu řeč Lunarius dokona a sede, […]text doplněný editorem[95]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 80v: jako hněvaje se. Tehdy Loquencius jako muž múdrý, vážný a poctivý, povstav poče mluviti proto, neb kdyby mlčením toho zanechal, mnozí domnievali by sě, že pravdu o něm mluví Lunarius. A nebieše slušné, když jeho cti dotýkáše, by na to nedal odpovědi řádné. A řekl jest: „Všeliká řeč řádná pocházej z úst našich a milovánie vespolek mějte a múdrost milujte, to psáno stojí v knihách života. Ale že s’ ty snad málo, pane Lunarie, slýchal o ctnostech, a protož búřivé věci k vyzdvižení nejednoty viece tobě míly jsú, než ty věci, které ku pokoji slušejí. A že tuto v radě jsúce, ovšem ohyzdné jest a pracovité nám samým haněti sě, poněvadž služebníci pána jednoho jsme a povoláni jsme, abychom sobě z jednostajné vuole radili, co by bylo k našemu dobrému a poctivému a ku prospěchu všie obce našie. Ale ty, pane, dosti jsi na mě nepoctivě dotekl. Ba, milý, přimlúvaj sě ku poctivosti a k spravedlnosti a neúfaj, že s’ náhlý, aby tobě pro tvú náhlost mělo všecko přezřěno býti. Pakli sě chceš hněvati, hněvaj sě na ty, ktožť na tvuoj hněv chtějí tbáti. A neutrhaj jiným, ať by tě také něco nepotkalo, jenž by nerad slyšal. Bychť já nectil pána svého a nechtěl poctivosti zachovati před takými lidmi, umělť bych také mluviti, a cožť bych mluvil, tohoť bych dovedl. Neúfaj v to, že s’ milostníkem, panskáť milost brzo míjie, zaječímť se skokóm rovná. Neb pravím to, zdálo li by sě co do mne nehodného, měl s’ sám se mnú mluviti a nevyvolávaje mne křivě a neprávě, ještoť to všem svědomo jest. Neb což jsem prvé pravil, že ten obyčej pána našeho Lucipera, kterýž vydal, jest poctivější a slušnější jest nežli tvé bojovánie. A což poctivějšieho jest a lepšieho, toho se slušie držeti, poněvadž ctnost a poctivost toliko jmény sě dělé, ale v znamenání […]text doplněný editorem[97]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 81: ovšem jednostajnost jest. Spravedlnost jestit ctnost a ovšem hodná
