přirozeným rozumem, i bojím sě, bude li kto z nás s ním mluviti, by sě nevystřiehl a neurozuměl. Druhé mají stráž vždy s sebú, anjely božie, kteříž ústavně je pamatují, aby nepřestúpili rozkázanie božieho. A při těch hned žádná řeč nehodie se počínati, neb jim náš běh i tvárnost zpuosoby našie známa jest. Ale tak mně zdálo by sě, poněvadž tam Buoh veliký a nespravedlivý při tom svém stvoření stráž osadil jest, aby jeho anjelé, při tom přítomni jsúc, jich ostřiehali, pročež my pak, jsúc všelikú spravedlností obdařeni a ve vší šlechetnosti shledáni, svých čertuov při tom Adamovi i Evě neměli, a tak při jejich pokolení na věky, neb nám toho práva nižádná ani ustavenie která brániti nemohú. A to sobě vpišme v práva pekelná, aby při každém člověku stvořeném na zemi jeden také z našich ďáblóv a čertóv ustavičně vždy byl, snábděje jeho. A toho nemeškajme zpósobiti, neb jest věc pilná a velmi znamenitá. Druhé přikázati těm, kteříž tam vysláni budú, aby s velikú pilností znamenali, obcházejí li ti strážní Boha velikého od nich. Nebť já viem, že ten Buoh, nespravedlivý a křivý soudce, má ten obyčej a chce tomu, aby jeho všichni ovšem ctili, každý vedlé duostojenstvie svého a v čas uložený. I takť za to mám, že ti anjelé zuostavení s Adamem v ráji té chvíle a toho času nikoli nezmeškají, by od nich na výsost nebeských radostí k chválení Boha neodešli. Nebť Buoh velmi ctěn a chválen chce býti a divnýť jest v soudech svých. I když by oni odešli, že by tu chvíli z našich jeden tam poslán byl, aby s nimi pěknými a lahodnými slovy pomluvil, ztazuje jich, proč z toho dřeva nejedie a že by to jim nic neškodilo, by jeho okusili. Ale toto opět, že jest Adam, viemť já, chytrý, i zdálo by mi se, aby s Evú o to bylo mluveno, a když bude sama bez Adama. Neb viem, že ona jest všetečnější a lakotnějšie, chtieci všeho pokusiti a vše ohledati, a povahy neustavičné jako povětřie křehká, jako kost snadná zlámati, ačť sě zdrží, ale brzoť praskne, jako kost. A když by jedno okusila z toho jabléčka zapověděného, viem, že by jeho také podala muži svému, nebť ženám těžko jest co zatajiti. A kdyžť by sě to stalo, věru měli bychom