bychom moc nad tiem Adamem i nad pokolením jeho věčně, anižť by rukú našich mohl ujíti. A jinak zmeškáme li to a dopustíme málo ploditi sě a rozmáhati sě jim v ráji, tak oni bez strasti všeliké, u vóli boží jsúce, budú rósti a plniti naše kuory a duostojenstvie. A vejdú liť v drženie toho, tak potom nikdy nenabudem. Nebť jest chytrý Buoh v tajemství svém. A poněvadž nemóžem se mstíti nad ním, ale mstěme sě nad pokolením lidského stvořenie. A jakž bychom koli mohli kohožkolivěk k zprotivení vuoli boží navésti, o to stójme a zjednajme to vždy. Ať by snad steskna sobě s námi, že se jemu protivíme, i přijal nás za se a navrátil nám duostojnost naši, z kteréhož nás křivě a bezprávně vyhnal jest. Také na to mysliti, abychom sobě práva ustavili, aby každý věděl řád a zpuosob pokolenie ďábelského a to aby nám bylo od Boha utvrzeno a upevněno, aby na nás ižádný mimo náš řád a právo sahati mohl ani směl žádnú mocí. A to proto, událo li by sě Adama toho neb Evu zklamati, aby nám toho nemohl brániti ani jeho moci [odjieti]text doplněný editorem[93]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 78r: odjieti a abychom sě měli čím brániti, ač by která puotka byla, zdali bychme odpor měli, že jsme proti právóm a ustavení našemu nic neučinili. A ta práva aby byla hned popsána a s nimi aby některý šel k nebeským branám a žádal toho na Bohu od nás. A tamť budú jedni o potvrzení práv s Bohem jednati a druzí ať lákají Adama a Evy, aby je svedli. A v tomť sě anjelé boží nedomnějí, proč my o práva stojíme. A snad i ti strážní k vzvědění, co sě v nebi děje, budú chtieti odjíti, a v tom velmi dobrý přístup budem mieti k naplnění vuole našie. A dáme také Bohu i o tom odpověd, proč nedržíme výpovědi od rady jeho vypověděné o duostojenstvie naše. Toť jest úmysl mój krátkými slovy pověděný, zdá li se pak vám v tom jiného, ale pravte a povězte každý úmysl svój.

Tehdy líbieše se všem téměř taká a taká poctivá řeč kniežete tohoto a pána nich. Ale vyraziv se jeden z nich, muž múdrý, ale náhlý a prchlivý, i poče mluviti a řka: „Co pak máme takú starost a péči a tesknost o toho stvořeného člověka mieti? Však dosti mocni jste toho, že móžem s něho býti. Ale sberúce sě tiem silnějie, vybímež to miesto rozkošné, jenž slóve ráj. A vezmúc jej mocí, kažmež jeho zde v moci