mluviti. A že ode všech řeč srovnává sě k ctnostem, i chci já také jednu ctnost oznámiti pánu mému: jest ctnost jedna a ta slóve síla. A ta ctnost jestiť, jenž netbá na hrozná protivenstvie, tak že sě otierá mnohým protivnostem. Ale tyto věci příslušejí, ktož chce sílu zachovati, aby měl vysokú a statečnú mysl a doufánie a bezpečnost a trpělivost a vysokomyslnost. Jestiť slíbené, rozumné a slušné nesnadných věcí dojitie doúfanie, jestiť jistá naděje úmysla, k dovedenie k konci věci počaté. Bezpečnost jestiť nesnadností nastávajících a věcí počatých pro zlý konec nebáti sě. Velebnost jestiť nesnadných věcí, ale velikých přejasné dokonánie. Ustavičnost jestiť silné utvrzenie úmysla a v počatých věcech stálost. Trpělivost jestiť tesknosti, nesnadnosti a protivenství i puotek jednostajná zdrželivost. A jestiť pravý prostředek spravedlnosti, když přijímáš lahodné věci, pomni, aby uměl přijímati i protivné. Neb síla, ta ctnost, šest jiných nosí při sobě, o nichž dlúhé vymlúvanie bylo by, a že již krátce jsú jmenovány, již ostatek na mysli slušie rozmietati o jejich úřadech.“
A když přesta mluvení opatrný Loquencius, i sedl jest na miestě svém. Tehdy vsta Marchelindeus, mladec ohrošitý, ale múdrý, i vece: „Velebný pane, netoliko jsi hoden cti kniežetské, ale králem hoden mohl by nazván býti, a protož chci před tvú slavností já také sprostný úmysl svój pověděti. Zajisté, pane náš, když ty ctnosti poctivě a řádně zachováš, kteréž jsú pověděny, musí Tvá Velebnost často na mysli přemietati své budúcie věci a přiehody a těm přiehodám múdře odolati, aby tiem snáze protivné věci mohl trpěti. A pomni na budúcie věci a věčně hřešiti nebudeš. A cožkoli činíš, čiň s rozmyslem a zři k konci.“
A povstav Tenebrandus, poče mluviti a řka: „Z úst malých nemluvňátek dokonal si chválu. Poněvadž jasnost urozenie tvého žádá rady mé, ó velebný pane, jakožto od mladého a nevýmluvného – ačkolivěk nebyl bych hoden pro malost rozumu mého před pánem mým mluviti, ale aby se chvála a čest šířila i od nedostatečných Velebnosti Tvé – totoť úmysl mój jest, že velmi poctivá a slušná věc jest, aby Tvá Milost poctivým oděvem odieval život svój a vždy aby opatřen byl v poctivém zpuosobu a jiných také aby povyšoval v počestnosti. Také žádajíciemu
