a utvrditi sě mienie, nežli [by]text doplněný editorem[109]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 90v: by naší božskú dobrotú osvieceni a zvelebeni byli skrze zlosti své želenie, radšeť oni budú čertie a ďáblé na věky. Ale však my pro rozmnoženie slávy a božské moci našé, oč nynie nám píší, žádajíce potvrzenie nad zlostí svú, umienili sme jim potvrzenie dáti, proto, aby každý nynie i potom měl dobrú vuoli, kterýž však rozum má činiti zlé i dobré. A chcme jim dáti moc i vladařstvie, aby všelikým vládli a ke zlému jim radili. Ktož zlé bude činiti, aby s nimi tovařišem byl, a ktož dobře vedlé vóle naší, tomu my dáme odplatu věčnú v našem království nebeském. A ty, Rafaeli, dojdi k tomu ďáblu Marchelindeovi a nechť povie potřebu, co by s Svatostí Naší mluviti měl. Neb my jeho sem před nás nikoli dopustiti nemieníme, poněvaž vyrčenie stalo se jest z úst našich, že žádný ďábel ani kto zlý nebude přebývati v království mém nebeském na věky. A nebe a země mine, ale slova má nepominú. A když jeho přeslyšíš, nám pak sám povieš. A potom notuli a list na potvrzenie zlosti ďábelské, jakož sám dobře rozumieš, ktož nechce býti dobrým, ale buď zlým. Proto naše dobrota zlostí nižádnú poškvrněna ani umenšena nemóž býti na věky věkóv.“ A vstavše všecky mocnosti i kuorové i anjelé s řádným počestenstvím, řekli sú jednostajným hlasem: „Amen, to jest, tak sě staň, Hospodine, Pane náš, vedlé tvé vuole.“

Tehdy vstav Rafael, kancléř boží, i šel jest z výsostí nebeských až k tomu poslu ďábelskému, kterýž stáše před branami nebeskými. A když jest ďábel uhlédal písaře stojiece před sebú, bleskem stkvúcím nebeským jsa otrápen a vóní přerozkošnú jako jsa zaražen, nevědieše, co mluviti má. Ale však jako k sobě přišed a upamatovav se, i vece: „Ty li jsi sluha Boha velikého?“ Jenž odpověděv řekl jest: „Ovšem, služebník služebníkóv Pána mého já jsem a k tobě vyslán jsem, abych skrze tě vuoli ďábelskú, co s Pánem mým od nich mluviti měl by, to aby mně pověděl, věda, že táž moc dána mi jest, jako by svatosti Pána mého sám osobně pravil. Protož mluv, očť potřebie jest a což rozkázáno jest.“ I vece Marchelindeus: „Zajisté, jakož sě nazýváš služebníkem Pána tvého býti, nejsi k tomu podoben, neb osoba tvá znamenává tě býti člověka velikého a znamenitého i vzácného.