truchlost v tom opustiece, aby skrze zámutek náš protivníci naši neměli utěšenie a radosti větčie, aniž sobě viece stýskajte, moji milí přietelé.“

A když tu řeč Lucifer dokona, tehdy všichni ďáblé obveselichu se a v zatvrzení větčí upadechu pro takú řeč jeho ochotnú. A shlukši sě všecka obec ďábelská i vydachu z sebe múdré rozumné: Loquencia, vymlúvače obecného, a Saturna velmi rozumného k válkám a Venera, chytrého zklamávače nepřátel, a Adulteriana stalého a počestného. I poručichu jim, aby pilni jsúce radili a pomáhali sobě, což by k uobecnému jich dobrému a poctivému bylo, a aby k radě Luciperově na miesto súkromie od hluku šli. A obrátivše sě všickni k Luciperovi, kterýž stáše ve vší škaredosti tváři své, plamenem temným a smrdutým jsa okrášlen.

I poče Loquencius ode všie obce mluviti a řka: „Jasností velikú obdařený knieže a pane náš Lucipeře a mocí velikú rozšířený, obec teď všechna pekelná, ve všem ovšem jsúc tebe poslušna, kázala mi pověděti před Tvú Milostí několiko slov krátce, i račiž za zlé nemieti sluze svému. Najprvé, pane milý, jakož žádost vaše byla jest, aby k tvé radě obecních bylo přidáno několik, v tom tvú vuoli rádi naplnili jsú a žádosti tvé učinili sú, aj toť z sebe vydávají Saturna, Adulteriana a Venera a mě, sprostného tvého služebníka Loquencia. Ale že v také veliké věci zajisté múdrosti veliké jest potřebie, aby všeliká věc počatá mohla býti konána – neb jest lépe nepočínati, čehož by kto nemohl skonati – protož, pane náš milý, kocháš li se [v]text doplněný editorem stoliciech a berlách duostojenstvie, miluj múdrost, aby na věky kraloval. Nebť v knihách života psáno stojí: Milujte světlost všichni, kto jste ustaveni nad lidem. Ale co jest múdrost a které učenie múdrosti, napoviemť vám, neskryjiť tajemstvie, nebť ji slušie od východu našeho stíhati. A vyložímť já na světlo uměnie jejie a neminu pravdy, neb množstvie múdrých zdravie