[326v]číslo strany rukopisus svú matkú i s svými pannami a s svým rytieřstvem kratochvíle dlé, na lov na les jela, jedúc podlé jedné veliké skály, uzře, ano v jedné jeskyni v skále sedí jeden muž starý šedivý. K němužto sama přistúpivši, poče s ním mluviti a řkúc: Kteraký si člověk a co tuto činíš? Jiežto ten boží muž odpovědě a řka: Toho nebezpečného světa běhám a tuto bydlím. A jsem sluha všeho světa spasitele Jezukrista. Jižť sem všecko pověděl. A ty mi, panna[215]panna] sic! žádná, rač pověděti, ktos ty a co tuto na lese činíš a kterak s hospodinem ukládáš, v kterém li stavě bydliti myslíš? K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: Jsem královna tohoto královstvie, po mém otci sama jediná ostala. A přijela sem na tento les s svými lidmi pro kratochvíle. Pakli mne tiežeš, kterak s bohem ukládám, mám doma své bohy, jimžto podlé našeho pohanského obyčeje obět vzdávám. Pakli chceš zvěděti, v kterém stavě bydliti myslím, toť poviem, že pro tohoto královstvie dědice za muž jíti musím. Ale tak sem sobě umyslila, abych za nižádného nešla než za toho, kto by byl urozenější, bohatější, kraší, učenější než já.
K tomu jie ten boží muž odpovědě a řka: Co já mohu, chudý muž, rozoměti. Takého choti, jakémuž ty chceš, na tomto světě nesnadně sobě nalezneš. Ale však já jednoho viem, ješto ve všem nad tě přepovýšeně slavnější jest. Tys královna, ale on své heslo na svém rúše psáno nosí, král nade všecky krále a pán nade všecky panujície pány. Tys bohatá a učená, ale o tomto svatý prorok David píše: Slavná chvála a bohatstvie v domu jeho. Kteréžto chvály i jeho múdrosti bohatstvie málo zazřev svatý Pavel apoštol u přeohromném[hl]přeohromném] przyhromnem podivení, nic jiného promluviti nemohl než toto slovo: Ó, převeliká výsosti, bohatstvie múdrosti a uměnie
