[325v]číslo strany rukopisunež pět set lidí jednoho dne svatý křest přijeli. A od toho dne chrámy a modly pohanské zbořiv, v jednom roce pět a sedmdesát kostelóv bohu na čest učinili.
Potom po třech letech zvěděv to Trojan ciesař, jedno knieže, aby je všecky zahubil, na ně poslal. A ten tam přijev, když uzřel, ano se všickni dobrovolně pro Jezukrista na smrt obětují, všech jiných nechav, samého svatého Klimenta svázati kázal a mořkú kotvu k jeho svatému hrdlu přivázavše, v moře uvrhli a řkúc: Již jeho viec za bóh vzývati nebudú.
A když v těch dnech jeho svatí učedlníci, Febus a Kornelius, s množstvím lidu na mořském břehu stojiec, bohu se modléc prosiechu, aby jim ráčil tělo svatého Klimenta zjeviti. V tu hodinu moře za tři míle se rozstúpilo, tak že všickni lidé tam po suchu všedše, nalezli jeden chrám mramorový, bohem divně zpuosobený. A tu inhed všedše, nalezli tělo svatého Klimenta v krásné škříni a podlé něho kotvu, s níž uvržen byl, ležiece. A bylo jeho učedlníkóm bohem zjeveno, aby tělem svatým odtad nehýbali. A tak mnoho let ten div znamenitý na každé léto bóh skrze svú svatú milost tu činieše, že ten den jeho svatého skončenie počna, až do sedmého dne za tři míle moře se rozstúpieše a všickni pútníci po suchu vendúce, svatému se Klimentu pomodléc, velikú útěchu v duši přijímáchu.
To se mezi jinými svatými divy o svatém Klimentu píše, že když jednú jedna žena s svým dietětem den sedmý rozstúpenie mořského k hrobu svatého Klimenta přišla a tu klekši svatému Klimentu se i své děťátko poručila. A když jie zatiem děťátko usnulo, poče moře zase plúva řváti. Tehda ta žena u veliké úžesti s jinými lidmi, i dietěte zapomněvši, na břeh utekla. Potom tu stojieci, na dietě zpomanuvši, žalostivým
