u[325r]číslo strany rukopisukazuje, že nic pravého a jistého na sobě nejmá. To Mamertinus uslyšav, Trojanovi ciesařovi o svatém Klimentovi listy psal. Od něhožto skoro odepsánie přijal, anebo aby jeho modliti modlám připudil, anebo na jeden daleký mořský ostrov jeho zaslal.
V tu dobu starosta ciesařóv pozvav k sobě svatého Klimenta, zaslziv k němu vece: Ten tvój bóh, jehož tak snažně následuješ, ten rač pomoci. Mámť od ciesaře přikázanie, abych tě pryč zaslal. Aj toť, koráb se vší ztravú připravený, vseda, s kýmžť libo, jediž pryč! Tu byl se všech stran pláč žalostivý, ano odpuštěnie žalostivě od sebe berúc, ukrutně pláčí. A tak na koráb mnoho žákóv i jiných lidí s ním vsedše, pryč zapluli.
Tehda do toho ostrova připluvše, nalezli viec než dva tisíce křesťanóv na tom ostrově bydléce. Kteřížto svatého Klimenta uzřevše, jemu s velikým pláčem milé vítanie dali. Jichžto svatý Kliment potěšil a řka: Ne pro mé zaslúženie k vám mě poslal hospodin, ale vašie svaté koruny a vašie odplaty účastna mě učinil spasitel. A když jemu inhed tu pověděchu, že tu vody nemají, ale šest mil vlaských na svú plecí vodu přinosie, svatý Kliment k nim vece: Učiňmy prosbu k našemu milému Jezukristu, aby tuto svým sluhám tekúcích vod pramen otevřel. A jakž tu modlitbu dospěl, tak pohleděv svatý Kliment, uzřel, ano beránek stojí, i pozdvihl pravú nohu, jedno miesto ukazuje. Jemuž urozoměv svatý Kliment, že jest to Ježíš Kristus, i šel na to miesto, k svým mlazším promluvil a řka: Ve jmě otce i syna i svatého ducha na tomto miestě udeřte. A když v to miesto, kdežto beránek stál, nižádný uhoditi nemohl, svatý Kliment vzem jeden malý prútek, v to miesto, kdežto beránek nohú stál, lehce udeřil a inhed odtad tekúcie vody krásný potok vyšel. Ten div po všech okolních vlastech lidé uslyševše, se všech stran k němu přišli a viece
