[328r]číslo strany rukopisulidé ryčeli. A když se posel zase vrátiv, jie všecko pověděl. Tehda svatá Kateřina, pojemši s sebú z své čeledi několiko jich, svatým křížem se požehnavši, tam s dobrú myslí přišedši uzřela, ano mnohé křesťany před pohanské modly bezděky vedú. Proněžto sobě na srdci velmi zateskši, nad těmi se křesťany slitovavši, k němu vece: Duostojno by bylo tvému povýšenému stavu pokornú poklonu učiniti, by svého stvořitele znal a od těchto bludných bohóv svú mysl odvrátil. To řekši svatá Kateřina, poče se s ciesařem o rozličné písma nesnadnosti vysoce pohadovati a zvláště takto řkúci: Tobě, ciesaři, jako múdrému, pověděti sem zamyslila, že si sebral toto množstvie, aby těmto nestatečným bohóm modliti se kázal. I divíš se tomuto svému chrámu, ješto sú řemeslníci rukama učinili, a divíš se chrámové okrasi rúchu, ješto jako prach před větrem prší, v němžto naposledy nebude nic. Ale div se radějí všem mořským divným tvářiem a div se tomu, kterak jest všemohúcí bóh sluncem a měsiecem i množstvím hvězd nebesa okráslil[217]okráslil] in margine okrásil. A ty od počátka světa nikda neustanúc, v svém okršlku běžie. A když to na své mysli převržeš, toho dojdeš, tvoji li sú bohové mocnější, čili ten bóh, jenžto jest stvořil veš svět. A to řekši, poče jemu svatá Kateřina o narození syna božieho tak z vysokého písma mluviti, že ciesař k ničemuž jie neuměl odpověděti, ale sám v sobě pomysliv, k nie vece: Ponechaj nynie, málo ponechaj, ať svú obět bohóm dokonám, a potom tobě odpověd dám.
To řekši ciesař, káza jie na svú sien vzvedúc střieci, neb jejie múdrosti i jejie kráse díváše se netolik ciesař, ale všem lidem pro svú krásu divna bieše. Potom po malé hodině všel ciesař do své sieni i promluvi k svaté Kateřině řka:
