[321v]číslo strany rukopisutento život na světě, byli bychom všickni zatraceni, ale že jest jeden lepší život, jenžto jest syn boží, na svět přišed, svatými slovy a velikými divy ukázal, toho ktož dojde, nikda neztratí. A proto jest syn boží s nebe na zemi sstúpil a jat byl, aby hřiešné lidi diáblem jaté zprostil. Proto dobrovolně trýzněn, aby nás pekelné trýzni zbavil. Proto bodlivú korunu na své hlavě přetrpěl, aby nás od věčného odsúzenie zprostil, proto hořkú žluč pil, aby nám, hřiešným, v svaté žádosti nebeské královstvie osadil. Proto obnažen byl, aby prvních našich otcóv a mateří nedostatečnú nahotu přikryl. Proto na dřevo svatého kříže rozpat, aby náš první hřiech, jenž počátek z dřeva měl, jeho svatú milostí shlazen byl, proto jeho svatý bok kopím proklán byl, aby ten přepovýšený stredoplovúcí jeho svaté krve potok svatostí svatú sedmerú svatým dušiem na spasenie posvietil.
To všecko Tiburcius pokorně slyšav, svému bratru Valerianovi vece: Smiluj se nade mnú, bratře milý, doveď mě toho svatého otce Urbana. A když k němu doveden bieše, Tiburcius svatý křest přijal a inhed potom často svaté anděly vídal. A což na nich prosil, na tom uslyšán býval. A z toho inhed Tiburcius s svým bratrem Valerianem počesta snažně bohu slúžiti, almužny chudým dávati a což ciesařóv starosta Almachius pro křesťanskú vieru svatých zahubieše, ty oni vezmúc pochovali. Proněžto Almachius jich k sobě pozvav, hněvivě otázal a řka: Kterým to úmyslem činíte, že pochováváte lidí těla pro své zlé skutky odsúzených! Jemužto Tiburcius odpověděl a řka: A my bychom rádi jich sluhy byli, ješto[212]ješto] nadepsáno kteréžto ty zlé, odsúzené nazýváš, a oni sú potupili to vše, což se zdá, by bylo, ano nic nenie. A skrze to sobě zaslúžili to, ješto se vidí, by nebylo, ano na věky jest. Jemužto Almachius vece: Já
