[327v]číslo strany rukopisuproč na svú chot, Kateřinu, nevzezříš? K tomu jie syn odpovědě řka: Matko milá, ještěť Kateřina má chot nenie. Ale až se pokřtí, tehda má milá chot bude. Tu řeč svatá Kateřina uslyševši, z toho viděnie se radostně vybravši, jedva svítanie dočekavši, opět s svými lidmi na les jela. A to vše, jakžto se jest jie zjevilo, tomu otci svatému pověděvši, tu inhed od něho svatý křest přijala a v křesťanské vieře se potvrdila. A odtad domóv přijevši, opět takež jako i dřieve před tiem obrázkem večer nábožně klečieci, se modléc opět usnula. A inhed se jie ukáže matka božie, překrásné děťátko na ruce držiec. V tu hodinu, když svatá Kateřina ještě přistúpiti nesmějíc, na to překrásné dietě žádostivě hlédajíc stáše, to svaté dietě ulyzna se, pozva k sobě svaté Kateřiny a řka: Přistup ke mně, má milá choti Kateřino, přijmi tento prsten ote mne na potvrzenie tvého spasenie. A toho se nic nelekaj, máš pro tu svatú vieru, kterúžtos přijala, mnoho strastí trpěti a za to nebeské odplaty korunu přijieti. To svatá Kateřina uslyševši, z toho viděnie se probravši, na své ruce[hn]ruce] ruczy ten teprv daný drahý prsten nalezla. Kterýžto prsten v tom klášteře pod horú Sinai, tu kdežto jejie svaté tělo hřbí, do dnešnieho dne pútníkóm pokazují.
Potom těch časóv když Maxencius ciesař nenávistně proti křesťanóm se pozdvihl, všech chudých i bohatých do Allexandrie, aby se pohanským modlám modlili, pozvati kázal. A kteříž by se modliti nechtěli, aby je inhed zahubili. V tu dobu svatá Kateřina osmnádcte let vstáři jsúci, uslyševši, ano před modlami rozličně pohani ryčie a rozličný dobytek řije a někteří stojiec, na čest modlám zpievají, poslavši svého posla zvěděti kázala, co by se tam dálo a proč by tu
