ne[324r]číslo strany rukopisubylo. A když jednu hodinu synovkyni Domiciana ciesaře v svaté vieře potvrdiv, v duchovním ji stavě posvětil a jednoho zvláštnieho přietele ciesařova, jemužto Sizinius řiekali, hospodyni, jiežto jméno Teodora bylo, na vieru obrátil, ji v svaté čistotě potvrdil. To sobě těžce Sizinius na mysl vzem, po své hospodyni do kostela tajně všel, chtě zvěděti, proč by ona tak často do kostela vcházela. To svatý Kliment znamenav, bohu se pomodlil, a jakž všickni křesťané vecechu amen, tak inhed Sizinius ohlechl a oslnul. Proněžto inhed, vida se tak slepa i hlucha, k svým panošiem vece: Náhle vyveďte mě ven! Jehožto panoše ujemše, počechu s ním po kostele blúditi, a jakž koli po světlém dni, však dřvi nalézti nemožiechu. Tehda Theodora, je blúdiec nalezši, bojieci se, aby jie uzřiec nepoznali, jich se pokryla. Avšak po malé hodině k nim přistúpivši, jich otázala a řkúc: Co tuto činíte? Jiežto panoše odpověděchu: Náš pán, že chce viděti a slyšeti to, ješto jemu neslušie, ohlechl i oslnul jest. V tu hodinu ona na modlitby se oddavši, boha poprosila, aby její hospodář odtad vyšel. A po té modlitbě promluvi k jeho sluhám a řkúc: Vstanúc veďtež svého pána domóv. A když odtad pryč odjidú, tehda Theodora vše, kterak se přihodilo, svatému Klimentu pověděvši, jeho poprosila, aby k jejiemu hospodáři k Siziniovi došel.
Na tom ji svatý Kliment uslyšav, k němu došel i nalezl jeho, an hlédaje nic nevidí ani slyší. A jakž se svatý Kliment k bohu zaň pomodlil, tak inhed Sisinius uslyšav i prozřel. A když svatého Klimenta, an podlé jeho paní stojí, uzřel, inhed hořem smysla pozbyl, domnievaje se, by ho byl některým čárem svatý Kliment oslepil i ohlušil. Proněžto inhed pokřiče na své sluhy a řka: Jměte Klimenta! I zdali toho neznamenáte, an, aby
