[272v]číslo strany rukopisus svým starým sluhú, jenž slul svatý Podivoj, jemužto všecko tajemstvie i náboženstvie svatého Václava známo bylo, k kostelu bos jdieše, tehda ten svatý Podivoj, jakž koli v obuvi jda, však veliké zimy trpěti nemohl. Jemužto svatý Václav vece: Podivoji, vidím to, žeť jest zima. Stúpaj u mé stúpěje! A jakž poče v jeho svaté stúpěje stúpati, tak se jemu nohy shřiely, tak že nepoče nic zimy číti a ty jisté svatého Václava stúpěje, že po zmrzlém blátě chodě, své svaté nohy obranieváše všeckny krvavy.
To také svatý Václav zvláštnieho milosrdenstvie činil, že pohanské a porobené děti kupuje, k svatému křtu připravuje, bohu je dědil. Boje se také, aby ižádného člověka krev nevinně nebyla odsúzena, všecky šibenice a žaláře obořiti kázal. Ten také dar svatý Václav zvláštní od boha měl, že proročsky u budúciech časiech mnohé věci převěděl a znamenitě zjeveno jemu bylo, aby tělo své babky, svaté Lidmily, na jiné miesto přenesenie učinil. A tak se jest stalo, že po tom vidění[gj]vidění] widienie svatý Václav celé tělo svaté Lidmily v Tetíně nalezl, do Prahy přinesl a v klášteře svatého Jiřie, tu kdežto i dnes hřbí, poctivě položil. Potom svatý Václav žádaje věcí nebeských, všech tělesných věcí sobě za nic nenesa, poslal své posly k svatému otci papežovi, od něho odpuštěnie prose, aby mohl, svému bratru Boleslavovi kniežetstvie vzdada, v zákon svatého Benedikta vjíti.
Ale proti tomu bratr jeho Boleslav jeho svatým činóm závidě, tělesných [věcí]text doplněný editorem[182]věcí] doplněno podle KNM III D 44 žádaje, nebeských netbaje, chtieše rád, by
