[273r]číslo strany rukopisukterým činem mohl kniežetstvie české země dojíti. Proněžto svatého Václava, bratra svého, na jedny hody lstivým zámyslem do Boleslavě pozval. Tehda svatý Václav smrt svú předvěděv, nevinný jako ovčička dobrovolně se vésti přepustil. A to s velikú radostí učinil, neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatú vieru svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Václav s svými rytieři na večeři sedieše, propovědě k nim a řka: Zajtra u vigiljí rajského probošta, svatého Michala, kalich utrpenie pro mého milého hospodina píti budu, aby svatý Michal duši mú hospodinu obětoval. A vy tuto také se mnú jasně píte a hodujte, neb již od toho času vína s vámi viec píti nebudu této úrody. To řek svatý Václav, od večeře vstal, bohu poděkovav, skrúšeným srdcem se nábožně zpoviedal a tu žalostivě i za svých bližných zaplakav hřiechy, na modlitbu se přes prvospi oddal. A potom nábožně na jitřní vstav, pravé světlúcie slunce, ješto duši osvěcuje, tělo krále nebeského přijal. A když tak svatý Václav nebeské světlosti oděním se ohradiv, potmě jdieše, nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vystúpil. A tu hřiešná temnost proti svaté světlosti, bratra svého, svatého Václava, nemilostivě ranil. Pro kteréžto raněnie ten sám zlý Boleslav inhed letěl, nemaje moci nad sluhú božím. Ale svatý Václav chtě dobrovolně obět svú vzdáti bohu a duši svú, totiž tělesenstvie své, dáti pro milého Jezukrista, vezma bratra svého meč, jemu vrátil a řka: Vóle tvá buď v tvú rukú! Pro to se zlý Boleslav nic neobměkčil, ale svými nemilostivými lidmi opět se naň obořil, svého bratra, svatého Václava, zabil. A ta duše svatá slavně do nebes s svatými anděly vnesena.