[271v]číslo strany rukopisupeka a z hroznóv víno svýma rukama vydavuje, k božie službě po kosteléch dáváše. Často také drva a jinú potřebu chudým vdovám pracným i rozličným sirým lidem tajně v noci nosieše. Těch časóv kúřimské knieže vida božieho sluhy velikú pokoru a jeho na své mysli potupenie nesa, jal se kněžství české země rozličně překážeti i veliké násilé činiti, tak že musil svatý Václav s velikú vojskú na pole proti němu táhnúti. Jehožto zástup kúřimské knieže potupiv, s svým zástupem proti němu na pole také vyjel a s ním se k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: Když žádáš nad mým kněžstvem vévoditi, co je toho potřeba, aby ti u boji zbiti byli, nad nimižto chceš panovati? Jáť tvých lidí krve prolitie nežádám, jest liť se mnú boj lib, nade mnú nad samým svítěze, panujž nade všemi mými. Pakliť já tě přemohu, ale ať tvoji pod mú moc slušejí. Tomu poselství knieže kúřimské vesele povolil. By ta smlúva byla s obú stranú otvrzena tak, jakž by nikto[181]nikto] nadepsáno nižádná jima pomáhati nesměl, jakžto se jest i stalo. A když ta kniežata proti sobě na sedánie jdiešta a obě vojště na tom přihlédaní stášta, v tu hodinu andělé s nebes sstúpivše, nad svatým Václavem se vznášiechu a kříž stkvúcí před jeho svatú tváří se blštieše. To kúřimské knieže uzřev, před svatým Václavem na zemi padl, prose, aby jemu ráčil svój hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vece: Vrať se duomóv s pokojem a měj na svém dosti, jáť tvého nežádám.
Potom po malých časiech svatý Václav, aby k ciesařovu dvoru jel, by pozván. A když tam přijel, od ciesaře i ode všech kniežat ctně přijat a tu u pilných ciesařových radách znamenitě nade
