man[263v]číslo strany rukopisuželstvu mluviti. To král s velikým veselím uslyšav, jedva neděle dočekav, a juž to za jisté maje, že ji apoštol k manželstvu přemluví. A když prvú neděli svatý Matúš před králem i před tú duchovnú i přede všemi lidmi o svatém manželstvu krásné kázanie učinil, poče jeho král s libostí poslúchati a jeho velmi chváliti.
Potom svatý Matúš o manželství domluviv, kázal všem znamenitě mlčeti i poče k nim takto mluviti: Jakž kolivěk, jakž ste slyšeli, svatého manželstva stav i zákon jest bohem ustavený i potvrzený, a zvláště ktož jej právě držie, však to také všickni viete: By byl kto taký svévolný, že sa sluha králóv, směl by chot královu sobě pojieti, netolik králova hněvu, ale i ohavné smrti byl by hoden. Ne proto, že sobě jest ženu pojal, ale že svého krále chot pojieti směl. Takež ty, králi, věda jistě, že tato duchovní královna bohu v službu jest posvěcena, kterak ji smieš sobě za manželku pojieti! Tu řeč král od apoštola uslyšav, u veliké se náhlosti rozhněval. Ale svatý Matúš královnu Epigenu s jinými pannami požehnav, je v svaté pokoře potvrdil. A když svatý Matúš mši odslúživ, podlé oltáře stoje, spen ruce, bohu se modléše, poslal král kata, jenž szadu[gf]szadu] sſadu přistúpiv, mečem svatému Matúši hlavu sťal. A ta duše vzata do nebeského královstvie.
Potom král vida, že nemóž ižádným činem královny Epigenie k manželstvu obrátiti, duom, v němž ona s jinými pannami bydléše, velikým ohněm obklíčil, chtě je všecky užéci. V tu hodinu svatý Matěj duchovně té královně se zjeviv, ten oheň pohasil. A zatiem sien
