mú[264v]číslo strany rukopisudrosti[178]i u múdrosti] vmu ywmudroſti rkp. vítězsky předčí nad vešken svět. Protož vy, tehda křesťané, ano vás jest tak málo, Římu se protivíte a jich kázanie neposlúchajíc bláznově pýcháte. Proněžto chcmy tomu, aby anebo našim pravým bohóm se modlili, anebo ohavnú smrtí všickni sešli. Ty listy světí křesťané přijemše, nic k tomu ciesařoma neodpověděli a poslové zase se vrátili. Z toho se ciesaře rozhněvavše, po všech vlastech listy poslali, veléc všem služebným lidem i rytieřstvu, aby se vojensky připraviece, do Říma přijeli a odtad na římské protivníky silně vyjedúc, pod ciesařskú moc silně podbili.
Ty listy ciesařovy k tomu svatému sboru, v němžto svatý Mauricius bieše starostú, došly. Tehda oni se poradivše, mezi sebú řekli: Jímžto smy povinni bohu, to bohu dajme, a jímžto smy povinni ciesařóm, v tom jim poslužmy. To řekši, výbornějších mezi sebú šest tisíc a šest set a šestdesát a šest sebravše, ciesařoma vzkázali a řkúc: Všehoť, cožť jest pravého, pomoci chcmy, ale proti křesťanóm s vámi netoliko nestanemy, ale jich, kdež móžeme, brániti budem.
A když svatý Mauricius s tiem slavným zástupem k ciesařoma přijel, tehda Maximianus s velikú vojskú pojem s sebú také ten zástup svatý, proti franským Vlachóm mocně táhl. A tu přes veliké hory přejevše, kázal ciesař všem těm, ješto s ním biechu, pohanským modlám obět vzdáti a proti všem ciesařovým protivníkóm a zvláště proti křesťanóm všem se pod věrú spřisieci. To svatý Mauricius s svým svatým tovařistvem zvěděv, osm mil od ciesařovy vojsky s svým se vším tovařistvem se vzdálil a
