běháše. O tom se také píše, že když jednú jeden svatý patriarcha jeden krásný list poslal, na němžto svatého Řehoře velebně chváléše, proti tomu jemu svatý Řehoř odepsal v tato slova a řka: Nazýváš mě na svých listiech světlostí a že skrze mú řeč mohu mnohým prospěšen býti. Tiems mi učinil na mé mysli veliké zamúcenie. S jedné strany znamenávám a viem, co sem, a nic toho v sobě nenalézávám, jakž mi píšeš, a s druhé strany znamenávám a viem, co si ty, že by nikterakž křivdy nepromluvil. A protož, když chci tomu uvěřiti, co ty o mně dobrého pravíš, tomu mi se protivie nedostatci moji. Pakli bych tomu nechtěl věřiti, proti tomu jest svatost tvá. A protož, muži boží, ač by to tak nebylo, jakž pravíš, buď to tak proto, že ty pravíš. To také slovo pokorně svatý Řehoř na svých listiech psáti počal, vzývaje se sluha všech božích sluh. A ten obyčej držie všichni papeži až do dnešnieho dne.
Byl jest také svatý Řehoř k chudým veliké štědrosti, tak že všech z dalekých vlastí chudých jména napsána mějieše, jimžto všem almužny štědře sláše. Měl jest na své práci tři tisíce božích služebnic, jimžto na každé léto úroční velikú almužnu dáváše a na každý den k svému stolu pútníky zváše. Mezi nimižto jednú když svatý Řehoř jednomu z nich chtěl pro pokoru, aby se umyl, vodu na ruce vlíti, a ten inhed před ním zmizal, proněžto se poče svatý Řehoř velmi diviti. Tehda té noci zjevil se jemu hospodin a řka: Jiné dni ve jmě mé chudé krmíš, ale včeras mě samého ctil a svús mi rukú vody podal. To se také píše, že když v jednu hodinu svatý
