bě[77r]číslo strany rukopisuháše. O tom se také píše, že když jednú jeden svatý patriarcha jeden krásný list poslal, na němžto svatého Řehoře velebně chváléše, proti tomu jemu svatý Řehoř odepsal v tato slova a řka: Nazýváš mě na svých listiech světlostí a že skrze mú řeč mohu mnohým prospěšen býti. Tiems mi učinil na mé mysli veliké zamúcenie. S jedné strany znamenávám a viem, co sem, a nic toho v sobě nenalézávám, jakž mi píšeš, a s druhé strany znamenávám a viem, co si ty, že by nikterakž křivdy nepromluvil. A protož, když chci tomu uvěřiti, co ty o mně dobrého pravíš, tomu mi se protivie nedostatci moji. Pakli bych tomu nechtěl věřiti, proti tomu jest svatost tvá. A protož, muži boží, ač by to tak nebylo, jakž pravíš, buď to tak proto, že[69]že] nadepsáno což ty pravíš. To také slovo pokorně svatý Řehoř na svých listiech psáti počal, vzývaje se sluha všech božích sluh. A ten obyčej držie všichni papeži až do dnešnieho dne.
Byl jest také svatý Řehoř k chudým veliké štědrosti, tak že všech z dalekých vlastí chudých jména napsána mějieše, jimžto všem almužny štědře sláše. Měl jest na své práci tři tisíce božích služebnic, jimžto na každé léto úroční velikú almužnu dáváše a na každý den k svému stolu pútníky zváše. Mezi nimižto jednú když svatý Řehoř jednomu z nich chtěl pro pokoru, aby se umyl, vodu na ruce vlíti, a ten inhed před ním zmizal, proněžto se poče svatý Řehoř velmi diviti. Tehda té noci zjevil se jemu hospodin a řka: Jiné dni ve jmě mé chudé krmíš, ale včeras mě samého ctil a svús mi rukú vody podal. To se také píše, že když v jednu hodinu svatý
