k mé paní po vóli vcházel, mě svými čáry oslepil! Proto inhed jeho sviežíc vlačte! Tehda oni mniece, by svatého Klimenta s jeho žáky zvázavše vláčili, jedny slúpy a kamenie vláčiechu navázavše. V tu dobu svatý Kliment Siziniovi vece: Že kamenné obrazy bohy nazýváš, přepuštěno jest na tě, aby miesto mne kamenie vláčil. Potom svatý Kliment z jeho rukú vyšed, Teodoře přikázal, aby hospodina za svého hospodáře prosila dotad, dokad by jeho hospodin nenavštievil. A když se Teodora za svého hospodáře modléše, zjevil se jie svatý Petr apoštol a takto řka: Skrze tě tvój hospodář bude spasen. A tu se naplní slovo, ješto jie mój bratr, svatý Pavel apoštol, v svých epištolách prořekl: Bude spasen muž u vieře bludný skrze ženu věrnú. A to řek svatý Petr, s její očí svanul. A inhed Sizinius zavolav k sobě své paní, jie, aby se zaň bohu pomodlila, poprosil, a po svatého Klimenta, aby inhed k němu přišel, poslala. Tehda svatý Kliment přišed, jeho svaté vieře naučiv, potvrdil a s ním tři sta a čtrnádcte pohanóv pokřtil. To jiní rytieři i panici i rozličné sluhy ciesařovi uslyšavše, mnoho jich v Jezukrista sú uvěřili.
Tehda jedno s ciesařova dvora knieže mezi rozličné lidi penieze rozdal a jich proti svatému Klimentu podnesl, ješto mezi nimi škravadě, jeden ciesařóv úředník jménem Mamertinus, jenž tehdy starostú nad Římem bieše, již déle trpěti nemoha, před se svatého Klimenta přivésti kázal. Jehožto když poče tresktati, svatý Kliment vece: Rád bych tomu, proněžto mě treskceš, by to omyslil! Však vieš, že kterak sú kolivěk proti nám mnozí psi štěkajíc nás kúsali, však nám toho odjieti nemohú, bychom vždy s rozomem lidé nebyli, a oni vždy jako i dřieve psy ostali. Protož tato škravada, ješto se jest od nemúdrých lidí počala, dobře ukazuje,
