chváléc nábožně slavili. A to máme správa učiniti s tú nadějí, v srdci často přemýšlejíc, jakož sú oni, někdy na tomto světě v křehkém tělesenství bydléc, nesnadně se diáblu, světu a tělesenství brániec, a někteří i hřiešníci velici byvše, však sú se nebeského královstvie doslúžili. Takež my, jakž koli hřiešní smy a vždy bohu vinni, však se téhož z boží pomoci doslúžiti móžem, abychme se všemi svatými u boha byli. A druhé, že sme jim z dluhu povinni, aby jakož oni našemu spasení se radují, jakžto svaté čtenie praví: Radost jest anjelóm i všem blaženým dušiem, když se hřiešný člověk ku pokání obrátí, takež my zvláště na jich slavný den s právem se máme radovati, že sú nebezpečného světa zbyvše, u věčnú radost přišli.
Třetie svatý den všech svatých proto ustaven jest, neb jakž kolivěk nemnoho svatých proti jich množství na světě slavíme, avšak těch málo svatých dní ne tak správně, jakž sme povinni, světíme. A protož ten slavný den ustaven jest, aby, což kterým zameškáním, méně nežli slušie, učiněno jest, asa na ten den svatý všem svatým, jich se svaté milosti poručiec a pokořiec, za naše obmeškánie, jakž mohúc, dosti učinili.
Čtvrté ten den slavný všech svatých proto ustaven jest, aby jich pomocí naše prosby spieše uslyšány byly, aby jakož my jich svatú milost toho dne nábožně chválíme, takež oni všichni spolu za ny před bohem se přimlúvají. Neb jest nesnadné věřiti, by tak velikého sboru svatého prosba nebyla uslyšána. Jakžto praví svatý Řehoř: Dnešní den u modlitbě žádajíce tvého smilovánie, sporostí pro množstvie prositelóv tvých štědře nás podař! Ale tu slušie znamenati, jakož podlé ciesařových práv jest jedno sedm činóv, jimižto s právem dědičstvie móž držáno býti, totiž ktož vyslúží. Druhé, ktož jedno za druhé promění. Třetie, ktož pravým bojem dobude.
