Svatý Francišek, sluha boží, byl rodem z toho města, jemužto Asizium dějí. Ten jest z své mladosti bezmále do dvúdcát let kupcem sa, ješitně své časy zvedl. Jehožto hospodin chtě sobě mieti, velikú naň nemoc dopustil a z ješitného člověka sluhu svého snažného učinil, tak že duch proročský mějieše. A to se dobře ukázalo, když byl jednú s mnohými jinými od nepřátel jat a všichni se truchléchu, jediný svatý Francišek vesel bieše. A když jeho z toho jiné tovařistvo tresktáše, odpovědě jim a řka: Vězte to, žeť sem proto vesel, že mám po všem světu za vzácného svatého jměn býti. Často také svatý Francišek, svleka s sebe drahé rúcho a v sprostné se obleka, v Římě před svatého Petra kostelem s jinými chudými sedě, žebráše. A také jednú po cestě jda, potkal velmi ohavného nemocného, pro milého Jezukrista k němu přistúpiv, poceloval a inhed malomocný zmizal. Proněžto k malomocným často chodě, jich ruce nábožně celováše a mnohé almužny dával.
A když jednú svatý Francišek uslyšal, ano čtú ve Čtení, kterak jest spasitel svým apoštolóm, když je kázat slova božieho rozeslal, kterak choditi a kterak bydliti rozkázal, inhed z toho miesta vstav, ten stav vší myslí držeti počal, obuv svú od sebe zavrhl a viec bos i zímě i létě chodil. V jedné sukni sprostné chodě, miesto pása uzlovatým provazem se opasoval. A když jednú u veliký snieh přes les jdieše, lotři vystúpivše a jeho jemše, otázali, kto by byl. Jimž on odpověděl a řka: Jsem biřic boží. Jehožto inhed lotři pochopivše, v snieh uvrhli a řkúce: Ležiž tu, chlape, biřici boží! A také když jednú velmi ustav,
