jdú, ale před sebú vidúce osla, kterak chodí, po něm upřiemo jdú. A když lev oslíka svého pozna, velmi zařval a poče ocasem v zemi bíti. Jehožto se velblúdové užasli, musili, kamž lvovi libo, i svými břemeny jíti. To bratřie uzřevše, svatému Jeronýmovi pověděli. Jimžto on vece: Hostem svým, bratřie milí, nohy umýte a jim almužnu dajte a nad tiem božie vóle čakajte. V tu hodinu poče lev, po klášteře běhaje, k každému se bratru radovati, jako znamenati dávaje, že, což byl potratil, to již opět nalezl.
Tehda svatý Jeroným k bratřím vece: Jděte, bratřie, a těm hostem, ješto večas budú, potřebu připravte. Netáhl toho dořéci, až posel přiběhl, svatému Jeronýmovi pověděl, že jedni hosté rádi by s ním mluvili. K nimžto on když vyšel, všickni před ním na zemi padše, aby jim vinu odpustil, pokorně prosili. Jimžto svatý Jeroným odpovědě: Své pryč pobeřte, a cizieho nechte! Tehda oni počechu svatého Jeronýma prositi, aby ráčil polovici oleje, ješto s sebú nesiechu, k své potřebě vzieti. Jimžto se on dlúho brániv, přijieti musil. A ti kupci v túž váhu oleje na každé léto jim dávati slíbili a svým budúcím po sobě dávati přikázali.
Těch časóv, jakžto se v staré paměti kněhách píše, božie služba ještě po kosteléch nebieše pořádně zpuosobena, ale zpieváchu a čtiechu každý, jakž kto mohl a uměl. Tehda Teodozius ciesař papeže Damazia poprosil, aby někomu učenému zjednánie hodin a kostelnieho pěnie zpósobiti poručil. Jehožto nábožnú prosbu papež hotově uslyšav, věda svatého Jeronýma v umění i v múdrosti muže svrchovaného, jemu tu práci poručil. A tak se jest, jakžto bóh chtěl, stalo, že svatý Jeroným v tu se práci uvázav. Najprvé žaltář, kterak jej na jitřniech pěti mají, zjednal a na skonání každého žalma Gloria patricizojazyčný text, totiž Chvála buď otci, synu
