starostú učinil. A zatiem české země lid též spoře svatú vieru přijímal.
A potom po malých dnech svatý otec Metudius do Čech přijev, svatú Ludmilu s mnohými pokřtil. Skrze něžto svatá viera v české zemi mocně se jest vzplodila. To vida diábel, ano se z jeho moci množstvie duší zprošťuje, české pány proti kniežeti vzbudil a pro křesťanskú vieru to věrné knieže Bořivoj z české země vypuzen. Proněžto inhed se pozdvihl, do Moravy k královi Svatoplukovi a biskupu Metudiovi jel. A tu poctivě od nich přijat, některý čas s nimi přebyl. Ale že lidské lsti zlost na čas pobujejíc, dlúho trvati nemóže, v české zemi starší páni opět svého vévodu zase se ctí otezvali. A on vrátiv se, ve jmě svaté královny kostel v pražském městě učinil, jakž byl v tom v svém poběžení matce božie na Moravě jsa slíbil. To jest ten boží muž, prvních z české země kniežat byl, jenž jest božie domy zakládal a kněží s žákovstvem i s duchovnými k božie službě připósobil.
A potom s svú svatú hospodyní Lidmilú měl tři syny a tři dcery, jakžto jemu byl svatý otec Metudius předřekl, že se jeho štěstie ve všem dobrém mělo rozploditi. A zatiem s velikú ctí své dni vévoda Bořivoj zvedl, bohu se poručiv, skončal. A miesto něho syn jeho Sbyhněv české kněžstvie přijal. Ten také jakžto i otec kostely i kněží i vieru křesťanskú slavně povýšiv, skončal. A miesto něho Vratislav, svatého Václava otec, v Čechách kniežetem byl. A ten jest ve jmě svatého Jiřie duchovným pannám na pražském hradě klášter učinil. Zatiem svatá Ludmila po svého hospodáře smrti v čistotě až do skončenie
