piesni zvučie. Pakliť se sprostnost jeho chudých jeslí tvé mysli nelíbí, vzveď oči pod nebesa a uzříš hvězdu přestkvúcí novoučiněnú, anať svědčí svými paprslky syna božieho narozenie.
Těm se divóm zlý duch divieše, jakožto píše svatý Augustin a řka: Když uzřel náš nepřietel diábel syna božieho z matky božie, Marije, narozenie tak s znamenitými divy, vidí mi se, že jest mohl v sobě sám takto mysliti: Kto je tento, ješto jest přišel na tento svět bez mého věděnie? Viem to dobře, že se jest z ženského života narodil, ale neviem, odkad se počal. Aj toť, matka jeho stojí, ale toho zvěděti nemohu, kto jest jemu otec. A to mi jest nad vešken div, že neobyčejným přirozenie činem jměvši syna, matkú jsúc, dievkú ostala. Aj toť, leží v kolébce maličký, dětinsky pláče, svú tvář slzami polévaje, podobá se ke všem smrtedlným lidem. Pláčem ukazuje, avšak ižádného dětinského šeredenstvie na něm neznamenávám, vidím ho, an v sprostných plenkách leží a nad ním se světlá hvězda stkví, jemužto také na čest andělé zpievají, pod nebesa se vznášejíc, novými divnými, jiežto nerozoměji, piesněmi světu zvěstujíc. To jest nikda neslýchané aniž tomu mohu rozoměti, aniž toho, co slyše, mohu trpěti. Člověkem se narodil, a již se jemu modlé jako bohu. Nikdy mi se to od počátka světa neudálo znamenati ani se kdy to přihodilo, by se kdy člověk narodil, v sobě nedostatkóv člověčích nemaje. Odtad jest toto vzešlo tak nové i tak mocné přirozenie? Mezi hřiešnými se narodil, od smrtedlné matky pošel, avšak nade všecky lidi povýšený, a nic na něm nenalézávám,
