slíbili jej tam beze všeho nájma vésti. A když do Arelata připluli, tu svatý Jiljí s svatým Cesarem, města toho biskupem, dvě létě byl a tu přebývaje jednoho nemocného od tříleté nemoci uzdravil, odtad na púšť šel a tu s pústenníkem, jemužto Veredemius řiekali, dlúho přebýval a tu bóh skrze něho mnoho divóv ukazoval. Odtad opět svatý Jiljí, boje se světské chvále, od lidí na další pušť od toho svatého pústenníka se bral. A tu jednu jeskyni nalezl, před nížto studnička bieše, v nie přebýval. Tu také božím připravením nalezl jednu laní, ješto jemu mléčný pokrm dáváše. A když jednú krále jednoho lovci na té púšti loviechu, uzřevše tu laničku, všie jiné zvěři nechavše, za ní se se psy oddachu. A když psi za ní blízko biechu, ta lanička již ustavši řevúc přiběhši i pade před nohami svatého Jiljie. To uzřev svatý Jiljie, podivi se, proč by tak řila. A jindy toho nečinivši, z jeskyně vyšed a tu, lovce se psy uslyšav, boha poprosil, aby tu laničku, od niežto pokrm měl, ráčil uchovati. A jakž se svatý Jiljí bohu pomodlil, tak viec nižádný pes k té jeskyni tak daleko, jako by kamenem dovrci mohl, přistúpiti nesměl, ale s velikým vyním k lovcóm se vrátil. A když se noc přiblíži, lovci domóv jeli a nazejtřie opět na též miesto po tuž laní přijeli. A když tu neprospěli, jevše domóv královi to pověděli. To král uslyšav z toho miesta s biskupem a s množstvím lovcóv k té jeskyni jel. A když tam psi jako i dřieve přistúpiti nesmějiechu,