by se uče kázal, chtěl by rád v zákon svatého Dominika vjíti. Netáhl toho pomysliti, až jeden žák s takými kněhami předeň předstúpil, u něhožto inhed je kúpiv, poče mysliti a řka: Milý hospodine, jest li to tvá svatá vuole, rač mi to i druhým znamením ukázati. A to pomysliv, knihy svatým křížem požehnav, ty kniehy otevřel a tu inhed na počátce listu se jemu čísti vyvrhlo to slovo, ješto jest v kněhách [o]text doplněný editorem apoštolských skutciech svatému Petru takež se čísti nahodilo. Tu takto psáno: Vstaň, sendi, jdi s nimi, nic se nerozpakuje, nebť sem já je poslal. Tomu znamení ten kněz tvrdě uvěřiv, v zákon predikátorový všel.
Jeden také čas jeden slovutný mistr v svatém písmě potvrzený na světě nad kněhami sedě, chtě toho dne žákóm svaté písmo čísti. A když tak sedě, počal dřiemati, přišed u vidění jeden kmet podobný, sedm světlých hvězd tomu mistru darem dal. Tomu se daru poče mistr velmi diviti a tak na ty hvězdy hlédaje uzře, ano jimi veš svět osviecen. V tu dobu z toho viděnie se vybrav, poče na to mysliti, kteraké by to viděnie bylo. A když toho dne žákovstvu svaté písmo ve škole čtieše, vjide do školy svatý Dominik s bratří sám sedmi a tu k mistru přistúpil, jeho se škole poručil a řka: Mistře milý, rač nám toho přieti, ať se v tvé škole písmu svatému učíme. To ten mistr milostivě uslyšal a tu svému vidění urozuměl, že těch sedm hvězd bylo těchto sedm svatých otcóv.
Po malých časiech byl jeden mistr, jemužto jméno bylo Reginaldus, děkan aurelský. Ten bieše předtiem
