I kterak to bezpečně chodíš! I zdali toho nevieš, že sme tebe několikrát střiehli, chtiec tě zahubiti. Co by tomu řekl, bychom tě byli pochopili? K tomu svatý Dominik vece: Byšte mě byli jeli, byl bych vás prosil, abyšte mne inhed nezabíjeli, ale znenáhla mé údy zřezali a tak vše řežíc, před mýma očima mé údy ukážíc, naposledy oči vybodúc, mému tak ztrýzněnému tělu v své krvi váleti se přepustili, tak bych jedva pro mého Jezukrista vieru v své duši nětco chuti počil.
Těch časóv vida svatý Dominik, ano po všech vlastech kacieři křesťanskú vieru tupie, jal se hospodina prositi, aby jemu to ráčil zjeviti, který by to byl účinek, jímžto by mohl kacieřskú vieru přemoci. Tehda jemu duch svatý v srdci ponukl, aby zákon učinil kazatelový, jakžto jest potom učinil zákon, jimžto i dnes řiekají Predikátoři, totiž Kazateli. A ty učiniv, do Říma šed, otce svatého, jemužto Innocencius jméno bylo, prosil a řka: Velmiť jest tohoto světu potřeba pro množstvie kacieřóv a hřiešných lidí, aby zákon predikátorový, totiž kazatelový potvrdil. K tomu papež rozmyšlení čas odloživ, té noci viděnie viděl. Zdáše se jemu, by římský kostel letěti chtěl. A když na to otec svatý papež s velikým strachem patřieše, uzře v ten čas svatého Dominika, an ramenoma kostel zpodpieraje, letěti jemu nedá. Kterémužto vidění papež srozuměv, svatému Dominikovi rozkázal a řka: Vrať se k svým bratřím a s nimi radu vezmi, zvoléc sobě řeholu ustavenie psaného, vratiž se k nám, a my toho rádi potvrdíme. To svatý Dominik učinil, s svú bratří, jichžto již bieše čtyři sta
