bóh v malé věci učinil. A když toho pútníka otázachu, odpovědě pútník a řka: Najvětčí div u malé věci učinil bóh u proměně člověčie tváři. Neb u malé člověčie tváři buoh všecky smysly zpósobil. A což kdy lidu bylo nebo bude, nižádný k druhému člověku všemi činy podoben nenie. Tu odpověd všickni uslyševše, velmi se podivili. Tehdy ta žena vece: Učiňme druhé otázanie, abychom jeho múdrost lépe poznali. Otěžte jeho, kde jest vyšší země nade vše nebe. K tomu ten pútník odpověděl: Nade všecka nebesa jest Kristus v tělesenství a tělesenstvie jest podstata a přirozenie zemnie, a protož tu jest země vyšší všech nebes. To odpověděnie posel, zase se vrátiv, pověděl. A v tom odpovědění pútník pochválen. Tehdy ona vece: Učiňmy jemu třetie otázanie, najtěžšie. K němužto odpovie liť právě, duostojno bude jeho před kněze biskupa pustiti. Otěžtež jeho, kteraká jest vysokost od země do nebe. A když toho pútníka otázali, odpověděl poslovi a řka: Jdi k tomu, jenž tě jest ke mně poslal, otěžiž jeho, ať povie, kterak jest vysoko, neb jest on to změřil tehdy, když jest s nebes do pekelné propasti upadl. A jáť sem s nebes nikdy neupadl, protoť sem toho pádu vysokost nezměřil. A vězte to, nenieť žena, ale diábel. To posel uslyšav, velmi se užasl a vrátiv se zase, všeckno pořád pověděl. V kterúžto hodinu všickni se tomu diviechu a diábel před očima jich zmizal. Tehda biskup sám v sobě poče se tresktati a s velikým skrúšením na svú křehkost vzdychati, prose, aby mu buoh ráčil odpustiti. A zatiem vyslal, aby toho pútníka přivedli;