ruka mnoho jest listóv psala proti těm, ješto v svaté vieře křesťanské stojie. A protož dobře se stalo, žes mne nad ní pomstil. Tehda Julianus, kteréž najvětčie muky mohl vymysliti, těmi kázal svatého Quiriaka mučiti a naposledy jeho prsi ostrým mečem kázal prokláti. A tu skončal a bohu se dostal. Amen.
O křížových dnech
Svaté cierkve dávné ustavenie jest, aby kněžie se všemi lidmi, boha prosiec a všech svatých vzývajíc, zvláště dvakrát v roce s kříži chodili. Jednú na svatého Marka a druhé tři dni před božím vstúpením. Na svatého Marka proto s kříži chodili, že jest svatý Řehoř papež slovutný pro jedno veliké dopuštěnie na lidi s kříži choditi ustavil. O tom se takto píše, že Římené ten obyčej měli, u postě nábožně se zpoviedajíc, božie tělo přijímali, ale po Velice noci opět se k hřiechóm neduostojně navracovali. Proněžto byl na ně bóh přepustil hlízy a vředy, ješto dýmy slove. A tak veliká šelma na lidi spadla, že lidé na cestě i za stolem i hrajíc i tancujíc, padnúc náhlú smrtí mřeli, tak že ktož kšil nebo zieval, inhed se požehnal. A ti, ješto tu byli, inhed jemu bóh daj zdrávu býti řiekali. A to jest proto bylo, že ten čas lidé kšiec nebo zievajíc, náhlú smrtí mřeli. A protož i dnes ten obyčej, ktož kší, tomu lidé bóh daj zdrávu býti řiekají, a ta šelma tak jest přestala. O tom se píše u popsání života svatého Řehoře.
Druhé po křížích choditi ustaveno jest po tři dni před božím vstúpením. A to jest proto ustaveno, že pro lidské hřiechy v tom městě u Vlašiech, ješto Vienna slove, bóh veliké
