do toho stupně, odkud jest počalo, tehdy sě opětovati všechny věci minulé budú, a co by sě stalo ve třidcěti a v šesti tisíci letech, nebo jest těch stupňóv tři sta a šedesát. Nebo sě to nebe dělí na dvanácte strán rovných, jenž mají po latinském výkladu tato jména: Skopec, Býk, Dvojbližnec, Rak, Lev, Panna, Váha, Ješčer, Střelec, Kozlorožec, Vodnář, Ryby.
O svatém Řehoři Slunce vycházie pod tú stranú, jenž slove Skopec, a přebývá v něm jednak třidceti dní. A pak jde pořád do Býka a tolikež v něm dlí. A tak pořád do jiných. Pak sě každá strana dělí na třidcěti kusóv, a slovú stupňové. Na každý den Slunce postupuje po nich zhuoru nebo dolóv. Také druzí sě vtipují, že tohoto nebe postúpaním k nám sě Slunce přibližuje, nebo sě země na puolnoci lepšie, ač nečitedlně. A to nemóž býti než horkem slunečným. A Slunce samo od sebe nemóž viec shřievati, leč sě výš zhuoru pozdvihne. Jakož jest o tom prvé praveno. A toho také jest znamenie. Nebo v pověsti lidé mají, že jsú nám dnové krátcí. A to nenie pro jiné, jedno pro to, nebo Slunce výš postupuje. Nebť musím pověděti, žeť na světě jsú dnové nerovní. U Vlašiech den najdelší jest patnácte hodin, a tam dále jedno dvanácte, a v Čechách šestnáste hodin jest, den v sobě maje, v Polště jednak sedmnáste. A tam dále druhde mají noc dvadcěti hodin a druhde čtyřmezcietma. Než tam dále druhde mají den za měsiec, druhde za dva a druhde za puol léta mají den. A tak od noci, kterak dlúhý mají den, tak i noc, ač ne spolu. A o tom pravie všickni hvězdáři a lidé obecní, ješto jsú toho došli. Tak tehda máš devatera nebesa, osm jest jich čitedlných skrze hvězdy a deváté jest nečitedlné. Ale ješče druzí mistři svatého Písma pokládají desáté nebe, jenž sě nehýbá, ale nevidím velikých duovodóv o tom. Protož sě tomu neprotivě, jistiti také nechci. Neb ktož v přirozeném běhu
