hvězd mají jména dnové, vedlé jiných jazykóv nazývanie. Neděle sě Slunci přidává, pondělí Měsieci, úterý Smrti, středa Obojetníku, čtvrtek Biskupu, pátek Smilnici, sobota Starci. Mají také tyto hvězdy rozličné přirozenie vedlé rozličných miest a odpor mezi sebú a scházenie. A tak mají divné točenie a rozličné, jednak před sě, jednak za sě, jednak brzce, jednak léně. A o tom nenie řeč zamieněna, protož jie ukracuji.
Osmé nebe, na němž sú hvězdy, kteréž mají obyčejné a jednostajné točenie. A má nad sebú deváté nebe, a to jest najvětčie, ješto jinými hýbá nebesami svú prudkostí, proti němuž postupuje nebe hvězdnaté ve sto letech jedniem stupněm a vedlé jiných položení v šedesáti a vedlé jiných jinak. Ale viec sě jich na tom sjednává, že ve sto letech sě to jedná. O tom postupování sě druzí mudrci domnievají, že když postúpí stupni všemi nebeskými až do toho stupně, odkud jest počalo, tehdy sě opětovati všechny věci minulé budú, a co by sě stalo ve třidcěti a v šesti tisíci letech, nebo jest těch stupňóv tři sta a šedesát. Nebo sě to nebe dělí na dvanácte strán rovných, jenž mají po latinském výkladu tato jména: Skopec, Býk, Dvojbližnec, Rak, Lev, Panna, Váha, Ješčer, Střelec, Kozlorožec, Vodnář, Ryby.
O svatém Řehoři Slunce vycházie pod tú stranú, jenž slove Skopec, a přebývá v něm jednak třidceti dní. A pak jde pořád do Býka a tolikež v něm dlí. A tak pořád do jiných. Pak sě každá strana dělí na třidcěti kusóv, a slovú stupňové. Na každý den Slunce postupuje po nich zhuoru nebo dolóv. Také druzí sě vtipují, že tohoto nebe postúpaním k nám sě Slunce přibližuje, nebo sě země na puolnoci lepšie, ač nečitedlně. A to nemóž býti než horkem slunečným. A Slunce samo od sebe nemóž viec shřievati, leč sě výš zhuoru pozdvihne. Jakož jest o tom
