a kak veselo bydliti bratří v hromadě! Ps132,2 Jako mast na hlavě, jež schodí na bradu, bradu Áronovu, jěž schodí na usk rúcha jeho, Ps132,3 jako rosa té hory Ermon, jěž schodí na horu Sionskú. Nebo tam vzkázal hospodin požehnánie a život až na věky.

Ps133,1 A toti, nynie blahajte hospodinu, všěcky sluhy hospodinovy, již stojíte v hospodinově domu, v sienech domových boha našeho. Ps133,2 V noci vzneste rucě vaši v svatině a blahajte hospodinu. Ps133,3 Požehnaj tě hospodin z Siona, jenž učinil zemi i nebe.

Ps134,1 Chvalte jmě hospodinovo, chvalte, sluhy, hospodina, Ps134,2 již stojíte v domu hospodinovu, v sienech v domových boha našeho. Ps134,3 Chvalte hospodina, nebo dobrý jest hospodin, zpievajte jménu jeho, nebo rozkošné jest. Ps134,4 Nebo Jakuba vzvolil sobě hospodin, Israhele v dědičstvie sobě. Ps134,5 Neb jsem já poznal, že veliký jest hospodin a bóh náš přěde všěmi bohy. Ps134,6 Všecko, což kolivěk chtěl hospodin, učinil, na nebi i na zemi, [v moři]text doplněný editorem[2229]v moři] in mari lat. a ve všěch propastech. Ps134,7 Vyvodě oblaky ot krajóv zemských, blýskoty v déšč učinil, jenž vyvodí větry z pokladóv svých, Ps134,8 jenž zbil pirvorodilé ejipské, ot člověka až do skotěte. Ps134,9 Vypustil znamenie a zázraky prostřěd tebe, Ejipte, na faraona a na všicky sluhy jeho. Ps134,10 Jenž pobil vlasti mnohé a zbil krále silné, Ps134,11 Seona, krále amarského, a Okga, krále bazanského, a všěcka královstvie kanaanská, Ps134,12 i dal zeḿu jich dědinú, dědinú Israhelovi, ľudu svému. Ps134,13 Hospodine, jmě tvé na věky, hospodine, pamět tvá ot pokolenie až do pokolenie. Ps134,14 Nebo súditi bude hospodin ľud svój a v sluhách svých bude prošen. Ps134,15 Obrazové vlastí střiebro a zlato, dielo rukú ľudskú. Ps134,16 Usta majú, a nevzmluvie, oči majú, a viděti nebudú. Ps134,17 Uši majú, a neuslyšie ani vedě