Ps130,1 Hospodine, nenie vzvýšeno sirdce mé ani sta sě vznesle oči moji, ni jsem chodil u velikých ani v divných nade mnú. Ps130,2 Ač jsem nepokorně smýšlel, ale povýšil jsem dušě mé. Jakož jest otdojeno nad mateřú svú, takež otplata v duši méj. Ps130,3 Úfaj Israhel v hospodina, otsovad nynie až do věka.

Ps131,1 Pomni, hospodine, na Davida a na všě tichosti jeho, Ps131,2 jakož jest přisáhal hospodinu, slib sľúbil bohu Jakubovu: Ps131,3 „Ač vendu v stan domu mého, ač vzejdu na lože postele mé, Ps131,4 ač dám sen očima mýma a viečcoma mýma dřiemanie Ps131,5 a pokoj židovinám mým, doňudž nenaleznu miesta hospodinu, stana bohu Jakubovu.“ Ps131,6 Toti, slyšěli jsmy to v Evfratě, nalezli jsmy ju u poléch lesa. Ps131,7 Vejdemy v stan jeho, vzmodlímy sě na miestě, kdež stály nohy jeho. Ps131,8 Vstaň, hospodine, u pokoj tvój, ty a skříně posvěcenie tvého. Ps131,9 Popové tvoji oblečte sě u právo a svatí tvoji radujte sě. Ps131,10 Pro Davida, sluhu tvého, neotvracuj obličějě pomazancě tvého. Ps131,11 Přisáhl hospodin Davidovi pravdu i nebude zlišen: „Z plodu břicha tvého posaźu na stolcu tvém. Ps131,12 Ač ostřiehati budú synové tvoji svědečstvie mého a svědečstvie má ta, jěž nauči jě, i synové jich až na věky sadú na stolcu tvém.“ Ps131,13 Nebo vyvolil hospodin Siona, vyvolil ju u přiebytek sobě: Ps131,14 „Tuto pokoj mój věky věkóm, tu budu bydliti, nebo sem vyvolil ju. Ps131,15 Vdovu jejie žehnajě požehnám, chudé jeho nakirmi chleba. Ps131,16 Popy jeho zobláču spasením a světí jeho veselím sě vzveselé. Ps131,17 Tam vyvedu roh Davidóv, uhotoval sem sviecen pomazanci mému. Ps131,18 Nepřátely jeho zobláču hanbú, ale na ňemž vzektve svatost má.“

Ps132,1 Toti, kako jest dobro