výpověd života i smrti, slávy i věčné hanby, spasenie věčného i zatracení bez konce. A svatý Jan v Zjevení pověděl: Súzeni sú mrtví z toho, co jest napsáno na knihách, totižto svědomie jich. A svatý Pavel k Římanóm také řka: Svědectvie jim vydávajíc svědomí jich. Neb jakož svědectví dobrého člověka jest sláva, tak také svědectví hanebného člověka svědomí jest žaloba, zahynutie a múka. Druhý žalobník člověka hřiešného budú ďáblové a zlí duchové, neb oni sú jako zrádce, vnukají hřiechy činiti a potom z toho žalují. Jako zloděj někdy žaluje na zloděje, sám s nim krada. A protož svatý Jan v Zjevení pravil jej býti žalobníkem bratří. O tom svatý Augustýn takto die: Státi muší všickni před stolicí Křistovou. Tuť bude přítomen ďábel a vypravovati bude sliby a povinnost křesťanskú, ukážeť nám vše, což smy proti tomu činili a v čem sme hřešili a v kterém místě a co tehdáž činiti měli. Budeť řéci ten ukrutný protivník náš: Nájspravedlivější súdce, odsuď tohoto v moc mú pro jeho vinu, kterýž tvůj býti nechtěl skrze milost tvú, jest tvój skrze milost, ale muoj jest skrze hřiechy. Tvój jest skrze umučení tvé, ale mój jest skrze radu mú. Toběť jest byl neposlušný, mněť jest rád povoloval. Od tebeť jest vzal oděv nesmrtedlnosti a věčného blahoslavenstvie, ale ode mne jest vzal tento ohyzdný věčné smrtedlnosti a biedy. Tvójť jest bielý a světlý vzal, a jej zavrhl, ale v mém jest šeredném a velmi mrzutém sem přišel.