ani těla nespasíme. Neb ne duše pro tělo, ale tělo pro duši stvořeno jest. Protož ktož prvního zanetbáváa nižšího povyšuje a ostříhá, obé kazí. Ale ktož v tom řád zachovává, a což vyžšího a prvního, to s poctivostí má ostřéhati, by pak druhého zanetbal, tehdy skrze první spaseno bude i druhé. Protož chceš li duši tvú a počet dobrý z ní vydati, naučiž ji okras uměním božským a ctnostmi. Neb i Plato mudřec o tom napsal, že proto duše spojena jest s tělem, aby nabyla uměnie a ctnosti, a přijde li s ziskem před svého stvořitele, i bude přijata dobrotivě, pakli nic, tehdy odsúzena bude do pekla. Druhé, počet má vydán býti z těla našeho, neb tělo naše jest hrad nám od boha poručený. Jako svatý Bernart dí: Dobrého hradu ostříhá, ktož těla svého ostříhá. Neb musí člověk počet vydati z toho hradu. Přijali li sme kdy na ten hrad nepřátely pána svého, totiž hřiechy a tělestné rozkoše, a přátely a známé, totiž ctnosti a dobré skutky, jestliže sme odehnali s hanbú od hradu. Byl li jest také přijat ďábel a Kristus, pán toho hradu, nepuštěn, jestliže v tom budem nalezeni, jistě znamení bude, že sme pánu svému nepravě činili a že sme hodni věčné pomsty. Item také tělo naše jest hovádko nám od boha pójčené pro potřebu a užitek duše naší, z něhož počet vydati máme pro troji věc. Neb Eclesiastes praví: Pokrm, metla – břemeno oslu, chléb a kázeň – služebníku. V kteréž řeči též osel jako sluha vyznamená tělo naše, jemuž má dán býti chléb, totiž potřeba skrovná k živnosti, metla kázně k uhašenie chlipnosti a břemeno dobrých