a proto se jeho má člověk viec báti. Neb Sofoniáš prorok dí: Ráno soud svój vydá na světlo, a neskryje se. Budeť tu míti činiti člověk z mnohých věcí počet. Nájprvé z duše od boha sobě dané a poručené, jako v příkladě, když by král dceru svú nájmilejší a dědičku svého království někomu poručil z svých poddaných k ostříhaní, a on ji zle ostříhal, že by přišla k hanbě. Kto pochybuje, že by těžkého počtu od něho požádal? Co pak král nebeský učiní tomu, jemuž dceru svú nájmilejší, totiž duši čistú, dal jest k ostříhaní, kterúž v královské duostojenství umienil povýšiti. Ó, jakého počtu požádá, bude li zle chována! Protož v knihách Deutronomu stojí psáno: Ostříhaj sebe i duše své s pilností. Neb dí svatý Augustýn: Větší jest škoda v zatracení jedné duše nežli sto těl. A svatý Bernart: Vešken svět k drahosti jedné duše nemuož přirovnán býti. Ale dále die: Proč tělo tvé drahými věcmi odíváš a ozdobuješ, kteréž po malé chvíli a velmi brzo červi v hrobě snědí? A duše své pak dobrými skutky neokrašluješ, kterúž máš obětovati bohu i andělóm jeho na soudě. Proč tehdy duši lehce vážíš a tělo jie předkládáš? Neb ohavnost jest, aby paní slúžila a dívka panovala. Ještě svatý Augustýn die: Tohoto času synové lidští duše zanetbávají, ale péči o tělo mají ani se hřešiti strachují, toliko pomsty se bojí. Protož ty, nájmilejší, nechtěj milovati viec těla než duše a nepovyšuj děvky a paní aby sloužila. Neb svatý Jan Zlatoustý dí: Jestliže duše zanetbáme,