[356]číslo strany rukopisua to se stalo. I jel jest Filip do Cách s králem českým a přemohli jsú Otu a Cáchy, Kolín a Pamberk. A tak ztvrzeno jest královstvie české a přijev [176]číslo strany edicekrál Vratislav do Prahy, založil kostel vyšehradský s volí papeže a hojně nadal. Léta božieho stého devadesátého druhého zabit jest ciesař v Pamberce tajně a potom usazeno, aby král český byl volencem, když se volenci nemohú spolu srovnati o osobu.

Ota Čtvrtý, knieže saské, devadesátý šestý ciesař, prvé od ciesařstvie odvržený, měl zlú mysl proti králi českému, který potom počne válku o Královstvie sicislké a papež jeho ssadí, ale po mnohých kledbách a miesto něho volé Fridricha a ten obdrží potom Ota, povstane proti Frydrichovi i ztratí boj. Potom tesknosti umřel, ode všech kniežat i od svých pánuov saské země jsa opuštěn.

Fridrich Třetí, devadesátý sedmý ciesař, tento zjednal, že syn jeho byl volen za ciesaře skuoro po jeho volenie. Potom syn tak mocně povstal proti otci, že by neměl byl pomocníka krále českého, byl by ho vyhnal z jeho přirozeného panstvie, nad kterým když měl vítězství, umořil ho u vězenie. Potom povstal proti papežovi tak silně, že papež s kardinály musil ustúpiti do Janny, na kterého kdy kletbu vydal a volencuov ponúkl, aby jiného volili, po volenie jiného Benádčené ho z Vlach vyhnali a papeže do Říma zase povolali.

Jindřich Sedmý, knieže turínské, devadesátý osmý ciesař, po svým vyvolenie