[359]číslo strany rukopisuvolencuov. Totiž od arcibiskupa mohuckého, trýrského a krále českého a od jiných, knieže Fridrich rakúské, ti dva náramně o to boje vedli, až Ludvík jal Fridricha, kterého, když k vuoli bratra jeho čarodějník poslal čerty, aby ho vynesli z vězenie, nechtěl jest, a leza, haněl je modlitbami a křížem svatým, kterému dáti dal vajce snésti i propustí ho a on potom vajci skrze vši umořen jest.

Karel Čtvrtý, syn krále Jana slepého českého, když s učenie přijel pařížského do Prahy, volen jest ciesařem ode všech jednostajně, ale těžce mu šlo ciesařstvie od papeže, protože jsúc spolu v Paříži s Innocenciem, který potom byl papež šestý, vedl zpúru, málo ho sobě váže, ale potom radu múdrú napraven měl, všecku pokoru proti stolici svaté. I šlo mu všecko šťastně a pokoj byl veliký za jeho časuov po všem křesťanství. Tento deset věcí dobrých učinil. Najprvé, českú zemi vší ctí a bohatstvím velikým zvelebil, že kdež Čech šel, všady ho za svatého měli a svátek sobě lidé učinili, řkúc: Poďte, vizte člověka svatého z svaté země. Druhé, tyto kostely v Praze zdělal: u svatého Václava kuor udělal a věci u všech svatých na Hradě a tu dvanádcte doktoruov za své kaplany založil a k tomu děkana a probošta a je hojně nadal kostel na Karlově, u svatého Ambrože, Slovanský, u svaté Kateřiny na Botiči, u Matky božie Sněžné a Nové Město ustavil a právy je ohradil krásnými. Třetie, učenie založil slavné v Praze, v každým uměnie mistry