Zeno, padesátý a první ciesař, když vstúpil na ciesařstvie, chtěl zabiti syna Lvova pravého, mátě to vědúc, dá syna sedlce a vezme dietě sedlské, a to Zeno zahubil, a když zroste pravý syn Lvuov, bude knězem a potom papežem, který nechal Zena kralovati, protože byl dobrým křesťanem. A mezi tiem Zeno s papežem zjímá třista biskupuov ariánských, kteréž spálil a mnohé hladem zmořil.

Anastasius, padesátý druhý ciesař, ten jest seděl v Konstantinopolim, maje zlú mysl proti papeži, pro Řím, kterému kdy posly poslal slavné, nechtěl jich ani viděti, ani slyšeti, kacieř byl ariánský. Štěstí [170]číslo strany edicežádného nemaje, než v sobě lkaje, čil všudy nepřátelstvo a nad žádným se pomstiti nemohl, až jeho hrom zabil.

Justinianus, padesátý a třetie ciesař, tento pode lstí mluvil jest, že by byl dobrý křesťan a že chce ariánské kaziti, a když se k němu zhrnuli křesťané, kázal je hubiti Boecia, Aquiliu, Symacha a Jana, papeže, zahubiti. Umřel jest náhlú smrtí, kterého duši viděl jeden svatý otec v hrnec ohnivý vjíti a pokličkú přikryti.

Justinianus, padesátý a čtvrtý ciesař, toho svatý Agapitus obrátil na vieru křesťanskú. Tento tři věci dobré učinil. Najprvé, sepsal práva světská a ciesařská. Druhé, kostel svaté Zofii v Konstantinopolim ustavil. Třetie, když byl mor a hlad, tak že žena jedna dietě snědla, ustavil, aby mše raná Matky boží spievána byla. I přestalo obé toho.