Augustus, druhý ciesař, pán všeho světa, když ho Římané přijali, učinil dobré a znamenité čtyři věci: Najprvé, Římanóm drahost velikú v lacinost obrátil jest, a proto dali mu jméno Augustus, totiž rozmnožitel. Druhé, boje se, aby mu se Jeruzalém nezprotivil, dal Herodesa za krále do Jeruzaléma. Třetie, že čtrnádctého léta svého královstvie kázal všechen svět popsati a dary sobě nésti. A toho léta Pán Kristus narodil se, a toho léta Herodes zbil dietky i syny své, neb jich nevymínil. Čtvrté, že múdré lidi v svú radu bral, neb rádci jeho byl Virgilius, Cicero aneb Marcus Tulius, kteří byli mistři i nynie všeho světa najvětší.

Tiberius, třetí ciesař, tento učinil znamenité dvě věci dobré. Najprv, soudce latinské po všem světě rozsazoval tiem úmyslem, aby rozumějíc, co se jim píše, lidu vuoli a rozkázanie Říman oznamovali. I proto rozkázal hlavním městóm ze všeho ciesařstvie, mládež výbornější na učenie do Říma aby vydali, aby tu, naučíce se múdrosti, potom uměli lid spravovati každý v svým jazyku. A za nich žádný nikdyž nevládl než učený. Druhé, Pilát, když mu psal divy o Pánu Kristovi, chvále ho, a pravě že z křiku na smrti třásl se Jeruzalém a země pode mnú, slunce se zatmělo, Longin prozřel, opona v chrámu se roztrhla. A mnozí ho ctí již za boha, prosím, ó, Tiberii, i ty ho přijmi za boha s Římany, neb co píši, právěť jest. To když Tiberius oznámil Římanóm, řekli jsú Římané: Když jest námi pohrdal a u nás těch divuov nečinil, také na něho