[159]číslo strany rukopisuosoba z bytu otcovského narozená, berúcí svým východem od otce též všechen a dokonalý byt, který jest byt svého počátku od věčnosti, neb táž jest tvárnost nerozdielná a dokonalá, podobnost přirozená, berúcí od otce týž byt, který má bez umenšenie bytu otcova anebo že by byl po nebytu a nebo posléze otce.

Duch svatý jest třetie osoba v božství od Boha Otce i Syna pocházející, který za dar posielán bývá svatým lidem, vidomie jako nad Pánem Kristem v holubičí spuosobie a apoštolóm v zářících, v ohnivých, ale jiným svatým nevidomie a skrze vidomé svátosti od lidí spuosobené, vlévá se k odpuštěnie hřiechóm a mysli osvícené, tak se citedlně[bd]citedlně] cztitedlnie změňuje člověka, kněžím se dává vdechnúti a v mukách mučedlníkóm svatým k posílenie.

Temnost, která byla jest před počátkem světa, jest temnost, která se okazuje, že jako ve tmě nenie žádné v domě formy viděti, tak v té chvíle žádné nebylo citedlné věci číti, aneb že žádné barvy, žádné věci jsú neosvěcovali, ani žádné světlo bylo jest, ješto by kterú osobu, které věci okazoval. I proto dí na počátku Biblí, že temnosti byly jsú na tváři země.

Propasti, které jsú byly před počátkem světa, jsú propasti takové, že poněvadž jest nic bylo na světě, kdyby člověk doluov letěl, letěl by bez zástavy, bez skonce, jako do propasti. Opět jako propasti nemuožem dna dosiehnúti, ani věděti, co jest v ní, tak v té chvíle žádný nemohl