Kronikář jest člověk múdrý, starý, který by býti měl v každým královstvie usazený, píše upřímně znamenité skutky, které se dějí v tom královstvie, pro potomné lidi, který jsa duchem pravdy naplněn a svědectvím všie poctivosti psal, co se jedná v pravdě, zlého neb dobrého, aby potomní[bc]potomní] potomnim lidé z zabráněnie zlého se varovali a dobré z přikázanie činili.

Staří kronikáři hodní k věření jsú Origenes, svatý Jeroným, Beda, Vincencius, to jest přední satirik a potom jsú jiné kniehy doktorské, menší, ne tak vzácné ani pravé, a všickni od Adama toliko počínaje krátké rozumy. Ale já počnu, co bylo před počátkem světa, potom, kterak svět stvořen, potom kronika nebeská, potom pekelní, potom zemskú, buohdá řádně právě a příjemně, kolik králuov a kniežat v nebi, v pekle i na zemi.

Nejisté kroniky jsú kroniky o pokolenie Adamově, kniežky o mladosti Pána Krista, což jest činil, jsa dietětem, o babách Panny Marie při porodu, kniehy o dcerách Adamových, o zjevenie svatého Pavla, [80]číslo strany ediceco jest viděl v nebi, kniehy o gšaftu Jobově vitas patrumcizojazyčný text, o smrti Panny Marie, o čtenie svatého Petra, Nicodema, mohú zneseny býti a trpěny, ale žádné kacieřské kniehy nemají přijaty býti, by pak pod jménem svatého doktora své falše rozsívali.

Potřebnější lidem kronika jest kronika lidská, nežli nebeská, nebo ta, která okazuje, co bylo před počátkem světa, neb co se děje