[151]číslo strany rukopisusvaté, leč by byl, kacieř a útratce zbožie římského, nebo s pohany jednaje z rodu o vieru křesťanskú, nebo že by nechtěl vykřiknúti krále a kniežata na pohany, když by na meze křesťanské táhli. Tehdy ciesař s králi a s kniežaty křesťanskými povstana a s pomocí Říman muož papeže složiti a kázati kardinálóm jiného voliti, jinak ciesař i všickni králové, kniežata i biskupové i všichni nižší mají jeho poslušni býti, při něm ustavičně své prokurátory mieti pode ctí všie i královstvie zbavenie a toho kmene až do kořene skaženie. Třetie, na nebi jsú větší hvězdy, to jsú králové a patriarchové a biskupové. Čtvrté, na nebi jsú menšie hvězdy, totiž kniežata, preláti a zprávce měst a hraduov. Páté, jsú hvězdy najmenší, to jsú měšťané, sedláci i všichni dobří křesťánkové, kteří nevidomé od slunce nebeského, Pána Krista, berú svú duši osvícenie blesku nebeského, totižto rozumnost právu, který myslí jich pozdvihuje k královstvie nebeskému a v domě od slunce jako dávní Čechové řiekají Boha vidomého, ale člověka smrtedlného a hřiešného, pytle smrdutého, hledí daruov nebeských, kdežto Syn božie vstupuje nade všecka nebesa, aby nás nepozuostavil zde, tak opuštěných sirotkuov, na zemi ráčil jest dary své nebeské a věčné poklady nechati při svatým Petru, kterému přikázal jest, aby pásl ovce i berany jeho na tomto světě pastvami nebeskými, v svátostech vidomých zuostavenými, [152]číslo strany rukopisubez nedostatku, od jednoho člověka pošlým i v jiné z jeho mocí vyplynulým, v kterých svátostech člověk múdrý, od člověka smrtedlného pošlých, hledí vnitř moc Ducha svatého, kterú božská moc jest ji tam nevidomě vnesla se skrze i anjelské nevídané, tu přisluhovánie, aby měl skrze nie svým hřiechóm očištěné od klauz pekelných vysvobozenie a naposledy do královstvie nebeského jako nevěda vnesenie této hromádky. Najjasnější králi, rač se držeti ó, hvězdo osvícená, aby nezatměla i s stolice královské i s nebe [78]číslo strany edicenebyla svržena. Nerač se od slunce Pána Krista nevidomého ani od slunce vidomého pravého náměstka jeho, odřezovati. Kto Tvú Velebnost jinak vede, nejsúť přietelé Tvé Velebnosti, ani těla, ani cti, ani duše. Rachel mrtva, plakala jest, když Herodes zbil dietky jejie, křik a hochtání slyšen jest jejie po mnoho stech letech umrlé. A Tvá Milost živý nechce viděti množstvie již mnoho tisíc lidu zbitého, pláče a lkání lidu chudého na Tvú Velebnost slzy až na najvyšší božský oltář vylévajícieho, již rač se ukrotiti a báti se přetěžkého meče božského. A protož teď již kroniky počnú.