sto tváří a rozbije na viec kusuov, bude viec. Též tuto v celým oplatku celý a na sto kusuov rozdělený celý a na tisíc až do stránky, kterú muož vidina býti aneb dotčena všecko božstvie, kterého nebe ani země nemuož obchytiti, najmenší stránka z božské moci a že tak ráčí mieti obchytiti a břicho panenské obchytilo, ale toho ponechám.

Prvorozený Syn božie, srdce otce svého nebeského, v poselstvie na tento svět vystúpiv slunce božstvie svého v tělo ráčil pohříziti Adamovo zevnitř obraz človětský lidem ukazuje, ale vnitř světlo božské tají, chtěje sobě novú cierkev svaté ustanoviti, kterú studnice rodí křest v nové pokolenie. Ráčil jest svých svatých svátostí, kterými se berú hřiechuov vymítání novú cierkev svatú stvořiti křesťanskú ku podobenstvie nebe. Nebo jako na nebi pět věcí znamenám. Totiž slunce, měsíc, hvězdy, menší opět a menší a najmenší, tak v cierkvi své svaté stvořil jest slunce, od kterého všecky hvězdy mají bráti svú světlost a osvícenie. To jest duostojenstvie najvyššieho biskupa a krále, Pána Krista a náměstka jeho pravého, biskupa římského, který z božské moci a vuole v Silvestrovi léta božieho třístého a prvnieho vzal jest v opanovánie Římu, města císařského, v té chvíli všemu světu pánu Jiřiemu na znamenie, aby všickni lidé všeho světa byli poddaní Pánu Kristovi a jeho náměstku v té chvíle na stolici římské sedíciemu, který přirovnává se k slunci, nebo jako slunce má v sobě světlost božskú