svuoj diel věděl, aby to zjevně a počestně mezi sebú dělili. Byli li by kniežata nebo páni šlechtici, aby se dělili před královú milostí aneb sobě zvolili tři šlechtice neb kmetě toho kraje. Pakli by byli vladyky, ale aby zvolili tři konšely zemské a před nimi aby rozdiel zjevný učinili. Ale jiní měštěné neb sedláci před rychtářem toho města neb té vsi a před obcí aby se dělili zjevně a nic jinak.
Ustavenie o králové české, když by muže druhého pojala
Lidská opatrnost z minulých časuov béře příklad, aby se budúcích příhod vystřiehali. A protož že osviecená kněžna králová česká někdy dávno po smrti krále muže svého českého krále ovdověvši byla jest druhého muže pojala šlechtice pána a své děti v sirobě ostavila a skrze to mnoho zlého v českém království stalo se jest, a protož aby se naše královstvie téhož nedopúštělo, tiemto ustavením zjednávámy, že když by potom králová česká ovdověla a druhého muže pojala pána šlechtice neb kterého zemana, aby ihned byla svého věna odsúzena a na púšt vydána. A který by koli zemenín směl ji vzieti za svú ženu, aby s ní byl na púšt nesen a do třetieho pokolenie z našeho královstvie aby byl vypověděn. A pakli by kterýho krále neb kralovice nebo knieže pojala z jiné země a počestně s ním v manželstvie vstúpila, to jiej svobodno propúštiemy, ale aby vzdala města i hrady, kteráž jest držala, a deset tisíc střiebra hřiven vzala za své věno, aneb aby držala a brala užitek do života a nic dále ani kto po nie.
Ustavenie o králové české
Počestnost královstvie našeho a pokoj našich věrných s pilnú snažností žádajíce zjednati s boží pomocí zpósobujem, neb mnoho nebezpečenstvie a mnoho škod muož se státi každému království, když jest jeho stolice prázdná. I kto tomu nevěří neb toho nevie, že jakožto pastucha když puojde od stáda, tehdy stádo rozběhne se na vše strany a vlcie lační mnoho dobytku uškodie i ovčinec podkopají. A protož ustavujem, když by král český umřel, aby jiný nový král v šesti měsiecích pořád sběhlých byl korunován, svolaje kniežata, pány šlechtice, vladyky z duostojenstvie, jakož jest obyčej, a tu aby arcibiskup kostela pražského nebo jiný prelát počestný, kdyby arcibiskupa nebylo, svýma rukama posvěcenýma korunu jemu na hlavu vstavil a on od něho duostojenstvie králové slavně aby přijal.
A když by kterú královnu sobě v manželstvo přijal, aby také v šesti měsiecích týmž řádem kázal ji korunovati s túž slavností, jakož jest sám korunován, neb to slušie, aby
