také zmrskavše a utrápivše haněním, pustili prázdna. L20,12 I přidal, aby poslal třetieho. Kteřížto i toho ranivše, vyhnali sú. L20,13 Tehdy řekl pán vinnice: Co učiním? Pošli syna svého milého, snad když toho uzřie, budú se styděti. L20,14 Kteréhožto když sú uzřeli vinaři, myslili sami v sobě řkúce: Totoť jest dědic, zabíme jej, aby bylo naše dědictvie. L20,15 A vyvrhše ho ven z vinnice, zabili sú. Protož co učiní jim pán vinnice? L20,16 Přijde a zahubí vinaře ty a dá vinnici jiným.“ To uslyšavše řekli sú: „Nestaniž se tak!“ L20,17 A on vzezřev na ně, vece: „Což jest pak to, což psáno jest: Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhlovú? L20,18 Každý, ktož padne na ten kámen, ztepeť se, a na kohožť padne, zetřeť jej.“
L20,19 I hledali sú kniežata kněžská a mistři, aby naň v tu hodinu ruce uvrhli, i báli sú se lidu, neb sú poznali, že by k nim mluvil podobenstvie toto. L20,20 A úklad učinivše, poslali sú k němu lakače, kteříž se spravedlivými zamyslili, aby jej popadli v řeči a dali jej ku právu a moci vladařově. L20,21 I otázali sú ho řkúce: „Mistře, vieme, že právě mluvíš a učíš a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě boží učíš. L20,22 Slušie li nám dan dávati ciesaři, čili nic?“ L20,23 Ale Ježíš znamenav lest jich, i vece jim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Ukažte mi groš. Čí má obraz a ráz?“ Řekli sú jemu: „Ciesařóv.“ L20,25 I vece jim: „Dajtež tehda, coť jest ciesařovo, ciesaři, a coť jest božieho, bohu.“ L20,26 I nemohli sú slova odpověděti jemu před lidem, a diviece se odpovědem jeho, mlčali sú.
L20,27 I přistúpili sú někteří z saduceóv, ješto zapierají, by bylo z mrtvých vzkřiešenie, i otázali sú ho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžiešť jest napsal
