rozdělivše rúcho jeho, metali sú losy. L23,35 I stál jest lid očekávaje. A kniežata kněžská posmievala sú se jemu s nimi řkúce: „Jinýmť jest pomáhal, nechať pomóž sám sobě, jest liť tento Kristus, boží volený!“ L23,36 A i rytieři posmievali se jemu přistupujíce a octa podávali jemu L23,37 řkúce: „Jsi li ty král židovský, spomoziž sám sobě!“ L23,38 A byl jest i nápis napsaný nad ním čtenami řeckými, latinskými a židovskými: Tentoť jest král židovský. L23,39 Jeden pak z těch lotróv, kteříž s ním visali, rúhal se jemu a řka: „Jsi li ty Kristus, spomoziž sobě samému i nám!“ L23,40 A druhý tresktal ho a řka: „Aniž ty se bojíš boha, a jsa v témž potupení? L23,41 A my zajisté spravedlivě trpíme, neb hodné věci za skutky své béřeme, ale tento nic jest zlého neučinil.“ L23,42 I vece k Ježíšovi: „Pane, rozpomeniž se na mě, když přijdeš do královstvie svého.“ L23,43 I vece jemu Ježíš: „Zajistéť pravím tobě, že dnes budeš se mnú v ráji.“
L23,44 A byla jakožto hodina šestá a tmy učiněny jsú po všie zemi až do hodiny deváté. L23,45 I zatmělo se jest slunce a opona chrámová roztrhla se napoly. L23,46 A Ježíš zvolav hlasem velikým, vece: „Otče, v ruce tvoji porúčiem duši svú.“ A to pověděv, pustil jest duši. L23,47 A vida centurio, co se bieše stalo, chválil jest boha a řka: „Jistě člověk tento spravedlivý bieše.“ L23,48 A vešken zástup těch, kteří tu spolu byli při tom divadlu a viděli, které se věci dály, tepúce se v prsi své, navracovali se. L23,49 Stáli sú pak tu i všickni známí jeho zdaleka i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, ty věci vidúce.
L23,50 A aj, muž jménem Josef, jenž bieše desietník, muž dobrý a spravedlivý, L23,51 ten byl nepovolil radě a skutkóm jich, od Arimatie, města židovského, jenž i on očekával
